Češi jsou ublížený národ a přístup světa v roce 1938 berou jako největší křivdu historie. O to překvapivější je, kolik jich nyní přeje stejný osud Ukrajině a jak moc preferují kandidáta, který by zrazoval spojence bez mrknutí oka.
Pokud Češi berou něco opravdu jako velkou křivdu, pak je to údajná Mnichovská zrada z roku 1938, kdy byli donuceni odevzdat své pohraničí a tedy i pevnosti a továrny bez boje jen proto, aby zabránili další velké válce. Čin možná šlechetný, leč v závěru zbytečný, poněvadž válku pouze posunul a dal Hitlerovi vše, co pro své dálší plány potřeboval a především z nadcházející války vyřadil jednu z nejlépe připravených zemí. Zemi, která tou doubou byla skutečnou zbrojovkou Evropy, zemi, která byla odhodlána bránit každý metr své půdy a zemi vyrábějící tak kvalitní zbraně, že je pak Hitler skvěle využil při dobývání další vojenské mocnosti té doby - Francie. Jak sám Winston Churchill posléze prohlásil; "Británie a Francie měly na vybranou mezi válkou a hanbou. Zvolili hanbu. Budou mít válku."
A aniž bych se chtěl nyní opět pouštět do rozboru všech historických souvislostí a událostí a zamýšlet se, do jaké hloubky byl tento přístup skutečnou zradou, pojďme si připomenout to zásadní. Ačkoli byla naše země nakonec v osudnou hodinu opuštěna a ponechána napospas silnějšímu nepříteli, tak se diplomaté jak spojenecké Francie, tak především Velké Británie, která k nám neměla absolutně žádné závazky, pokoušeli s Hitlerem jednat a další velké válce na evropské půdě všemožně zabránit. Britský premiér Chamberlein se s Hitlerem opakovaně setkával na mírových jednáních a do Československa byla britskou vládou dokonce vyslána diplomatická mise lorda Runcimana, která měla zprostředkovat jednání mezi vládou Československa a radikálními představiteli Sudetoněmecké strany. Výsledek všech snah neseme doposud nelibě, ale přiznejme si, nějaká snaha tady byla.
To ovšem není případ Andreje Babiše, který by vlastně dle svých slov naše spojence zradil bez mrknutí oka. Co ZRADIL BY, on už je vlastně ZRADIL a zatímco od jeho protikandidáta jsme se dozvěděli přesný a uvážlivý popis událostí, který by v případě napadení našich spojenců následoval, Andrej Babiš jakoukoli pomoc jednoznačně odmítl slovy "URČITĚ NE." Nějaká zmínka o možnosti diplomatických jednání a snahy situaci urovnat? Ta od od údajného diplomata Babiše taky nezazněla. Místo toho jen jedno jasné a důrazné NE! Však co nám po našich dlouhobých partnerech a spojencích?
Brod je ještě na míle daleko, ale Andrej Babiš už má stažené kalhoty i spodky a košili vyhrnutou do půlky těla. V Moskvě ani nenabili, ale diplomat Babiš už si nakálel do stažených spoďárů. V porovnání s představiteli tehdejší Francie a Británie je tak Andrej Babiš jen zbabělcem a zrádcem a Chamberlein a Daladier v jeho stínu naopak odvážní hrdinové. I Matka Tereza má větší koule než tento mocichtivý zbabělec a srab.
Zatímco tak sami svět proklínáme za jeho přístup v roce 1938 a vlastně i nečinnost v roce 1968, sami jsme schopni zvolit do čela státu zbabělce, který by stejný osud přál komukoli jinému. Na druhou stranu kdyby se někdo pokusil napadnout nás, jistě bychom z plna hrdla křičeli do zbytku světa a volali po pomoci všech, včetně těch, kterým jsme ji svou volbou tohoto kandidáta už dopředu odmítli.
Jsme národ Přemyslův, Žižkův, Husův a Masarykův, nebo chceme být národem národem Čurdů, Moravců, Sabinů, Bilaků a dalších protřelých zabělců, prospěchářů a zrádců? Jsme hrdí na činy našich dávných reků, sílu a odbojnost Husitů, velké činny našich legionářů i odvahu odbojářů, nebo chceme jen zbaběle dumat, co se nám právě vyplatí a plazit se před každým, kdo se na nás či naše spojence třebas jen mlsně podívá? Tak nějak se obávám, že volíme spíše druhou možnost a jaký je národ, takový bude i prezident.
Nejtragičtější na tom všem je, že si slov prezidentského kandidáta Babiše ihned všimli ve světě, okamžitě se proti jeho výrokům ostře vymezila polská média a všeobecně v Polsku vyvolala velké pozdvižení. Stejně tak jeho slova nezůstala bez povšimnutí na válkou zmítané Ukrajině a ostře se proti těmto výrokům ohradili i přední zastupitelé Lotyšska, Litvy a Estonska. Kdo se jich naopak chytl s velkou chutí jsou Rusové. Skvělý a bezchybný diplomat Babiš s bohatými zkušenostmi z politiky se tak zasloužil o mezinárodní skandál dříve, než-li se vůbec stal prezidentem a hlavou ozbrojených sil.
Andrej Babiš je tak geniální diplomat, že zvládl pobouřit naše dlouhodobé spojence a partnery jedinou větou v rámci předvolební debaty, aniž by vlastně byl oficiání hlavou státu. Jeho zvolení do čela země by jistě zlepšení mezinárodních vztahů s našimi spojenci nepřineslo. Sám vyslal do světa jasnou zprávu, že v případě jakýchkoli problémů necháme naše spojence napospas osudu a jeho volbou tak vlastně vyšleme jasný signál, že s jeho slovy souhlasíme a na zbytek Evropy z vysoka kašleme. Stane-li se tak, příliš se nedivme zhoršení našeho postavení na mezinárovním poli.
O neomylném umu Babišovi diplomacie jsme se ostatně mohli přesvědčit už pár dní zpátky, kdy odsoudil generála Pavla za fotku s Valerijem Gerasimovem z jednání mezi NATO a Ruskem a kterého otevřeně označil za masového vraha. S kým by tedy diplomat Babiš o míru jednal, když ne s oficiálními představiteli Ruska? Koho by na ten Pražský hrad pozval, když ne oficiální představitele Ruska? Pouze představitele Ukrajiny a těm by po vzoru našich partnerů v Mnichově přikázal vzdát se? Zanedbatelnou ruskou opozici? A jaký je vlastně jeho plán pro taková jednání? Uspořádat žranici, po které si všichni padnout kolem ramen, aniž by se sám o uklidnění mezinárodní situace jakkoli zapříčinil? Zatím jsem neslyšel ani slovo o jeho představě takových jednání ani s čím by tam přišel.
Ne, Andrej Babiš není diplomat. Andrej Babiš je zbabělec a patlal, který už předem ukázal, že jeho diplomacie by vedla jen ke zhoršení vztahů nejen se zeměmi na nás ne zrovna přátelsky pohlížejícími, ale především s přátelskými zeměmi, našimi sousedy a dlouhodobými spojenci a partnery.
Andrej Babiš je asi takový diplomat, jako je krizový manager s tahem na branku, o čemž jsme se mohli přesvědčit za naprostého chaosu panujícího v této zemi za Covidové krize, kdy jsme se stali morovou jámou Evropy, zažili nejdelší a nejpřísnější lockdowny v Evropě, drželi nejdéle zavřené školy, zakazovali cestovat mezi regiony a nebyli schopni zajistit ani očkování v době, kdy u nás kolabovaly přetížené nemocnice. Úplně stejně jsme pak mohli jeho instinkt krizového managera poznat, když tady volal po Maďarské cestě, která se nakonec ukázala jako přímá dráha do hodně temné slepé ulice. Zatímco však Edouard Daladier a Neville Chamberlein po všech svých selháních nakonec odstoupili, Andrej Babiš tak navzdory slibům o převzetí veškeré odpovědnosti nikdy neučil a ani v pozici prezidenta by se tak nikdy nestalo.
A že Andrej Babiš po vlně kritiky a vyvolání mezinárodního skandálu otočil a svá slova vzal zpět? To jen dokazuje, že je to mocichtivý populista, který vám slíbí cokoli bez ohledu na dopad svých slov, jen když mu to hodí politické body. Prádzná skořápka bez názoru hlásající vše, co chcete právě slyšet, aniž by to myslel vážně. Neřízená střela, která by v čele státu byla naprostou katastrofou páchající škody nepředstavitelného rozsahu. Buďme jen rádi, že český stát nemá k dispozici jaderný arzenál, poněvadž Andrej Babiš v pozici prezidenta by klidně zmáčknul červené tlačítko a jeho tým by následujícího dne jen sepsal status o tom, že se omlouvá a ve skutečnosti to tak nemyslel.
