I novinář je jen člověk

Kdykoli se nějaké téma protírá až moc médii, přestávají mu lidé věřit, informace berou jako řízenou propagandu a hledá se někdo v pozadí všech událostí. Není tento jev však spíše jen projevem naší lidské povahy?

Pro příklady nemusíme chodit až tak daleko. Stačí vzpomenout například nedávné události kolem návštěvy dalajlámy, udělování vyznamenání, ministra Hermana a pana Bradyho. Média těmto událostem opět věnovala víc pozornosti, než se může zdát zdrávo. Články a rozhovory byly na denním pořádku a lidé pochybující o objektivnosti našich médií se opět tázali, o co se ministr Herman zasloužil, případně kdo a kolik zaplatil, že jeho obličej třikrát denně vejrá z obrazovek a brázdí titulní stránky novin. Opět se hledal někdo, kdo stojí v pozadí tohoto "vykonstruovaného procesu." 

S podobným přemýšlením se však můžeme setkat kdykoli je takto proti někomu vedena nějaká mediální kampaň a stejně tak pokaždé, kdy se média až moc dopodrobna věnují nějaké kauze. Opět se naskýtá otázka, komu je toto kydání špíny vlastně prospěšné. Osočený, ať už je to Okamura, Bartoš, Zeman nebo Babiš, se ohání proti štvavým a podplaceným novinářům či zmanipulovaným médiím. Lidé neschopni přijímat informace, které se jim nelíbí, pak naopak hledají informace jejich pohled na svět uspokojující na internetu. Přiznám se, že i já přestával věřit všem kauzám, které byly médii až moc podezřele rozpitvávány. Alespoň jsem je bral s rezervou.

Nebude však tento mediální tanec kolem každé události a každého výroku zapříčiněn tou naší lidskou povahou? Kdykoli se někde něco šustne, každý chceme být u toho a podat zprávu o důležitých událostech dále. Zamysleme se například nad tím, kolik článků se vyrojí jen tady na blogu, kdykoli něco praskne, vyjde na světlo světa, kdykoli se něco někde děje. Blogeři s články o migrantech trhali po vypuknutí migrační krize rekordy. Stejně tak ke každému teroristickému útoku či jakýmkoli událostem posledních dní věnujeme zvýšenou pozornost, zajímáme se o dané téma a snažíme se k němu vyjadřovat. Nejen zde na blogu, ale i na sociálních sítích či debatách při náhodných setkáních.

Proč by tento princip tedy nemohl fungovat i v médiích? I ty tvoří jen lidé. Bylo by tedy zcela logické, že kdykoli se někde něco semele, každé médium chce o těchto událostech podat zprávu a stejně tak většina novinářů se začne daným tématem zaobírat. A poněvadž dnes máme žurnalistů jako hub po dešti, je zcela logické, že na nás články a reportáže o žhavých tématech čekají na každém kroku. Neříkám, že tomu tak ve skutečnosti je, ale zdá se mi to jako logické. Možná trošku neprofesionální, ale stále logické. Bylo by to i pro tu naši lidskou povahu typické. I ten novinář je jen člověk. Smutným na tom však je, že kdykoli se začnou všichni zajímat o jedno téma, najednou jako by neexistovaly žádné jiné problémy a média tak ztrácejí schopnost věnovat se i ostatním závažným tématům.

Myslím, že nad tím by se měl zamyslet každý, kdo hledá ve všech "štvavých kampaních" našich médií nějakou tu osobu na pozadí.