Náš stát letos oslaví sté narozeniny. Bylo by pěkné, kdyby v čele země stanul opět slušný a kultivovaný člověk. Co třebas profesor. Před sto lety tento úřad již jeden taktéž zastával.
Píše se rok 1918 a na troskách starého Rakouska vzniká nový svobodný a sebevědomý stát. Stát, který má na to dokázat mnohé. Stát, jehož zakladatel myslí na víc, než pouze na prospěch vlastního národa a státu. Do jeho čela se totiž staví starý profesor Masaryk volající po svobodě, demokracii i humanitě. Po přátelství mezi národy a zastávající myšlenku jednotné Evropy. Mezinárodně uznávaná osobnost, kterou si mnozí politici doby dokáží představit v čele Spojených států evropských, pokud by již tenkrát sjednocená Evropa opravdu vznikla.
Jaký však byl profesor - prezident dále? Samozřejmě vzdělaný. A vzdělanost a učenost kladl na první místo především. Mluvil o ni a podporoval ji. Když se dozvěděl, že děti horníků v Lánech nemají vlastní školy, sám se zapříčinil o to, aby zde jedna vyrostla. Aby také ne, když již jeho předchůdci jako Jan Amos Komenský, František Palacký a Karel Havlíček Borovský kladou důraz na vzdělanost národa.
Jaký je však prezident-profesor dále? Především neobyčejně kultivovaný, slušný a důstojný. Káže proti metle alkoholismu, nekouří a snaží se být národu příkladem i učitelem. Neuráží ostatních, ani svých oponentů. Klade důraz na svobodný tisk, který je hlídacím psem demokracie. Mezi novináři je mu obzvláště blízký spisovatel a intelektuál Karel Čapek. V dobách nejtěžších vyzývá národ, aby se neznervózňoval otázkami politickými a hospodářskými, ale naopak vzpomíná, kterak jako chlapec koledoval na Vánoce od domu k domu. Nevolá po nenávisti vůči těm, kteří začínají dštít síru. Naopak. Volá po pokoji, míru a následování Ježíšova evangelia lidství. V době, kdy sám pozná, že není zdravotně způsobilí zastávat svého úřadu, je natolik soudný, že se jej nedrží, ale naopak sám abdikuje.
Úžasný člověk říkáte si zajisté. Prezident, jakého naše země od té doby poznala snad jen v osobě Edvarda Beneše a Václava Havla, kterým však dnes bohužel mnozí nemůžou přijít na jméno. Bylo požehnáním pro tuto zemi, kdyby v jejím čele opět stanul takový člověk. A byl by to skvělý dárek ku stým narozeninám republiky. Shodou okolností máme právě letos tu skvělou příležitost si do čela někoho takového zvolit.
Ano, vím, bylo by bláhové srovnávat profesora Masaryka a profesora Drahoše. Oba za sebou mají naprosto jiný kus práce i životní cesty. Pohlédneme-li však na názory a především kvality člověka, opět před námi stojí možnost dostat do čela země osobnost nejen vzdělanou, ale na vzdělanost důraz i kladoucí. Vysokoškolského profesora, který je člověkem kultivovaným a slušným. Který je apolitický a nemá potřebu kohokoli urážet. Člověka, který chce společnost spojovat, ne ji rozdělovat. Osobnost fyzicky zdravou, sportovně založenou. Intelektuála, který nepropadá strachu a bezbřehému populismu, ale naopak i v těžkých časech, kdy společnost jímá strach a panika, je schopen vyzvat ji ke klidu a humanitnímu smýšlení. Myšlení prvnímu profesorovi tolik podobné. Smýšlení, názory a chování v obou případech tomu současnému prezidentovi tolik odlišené a vzdálené.
Pokud si člověk ještě jednou přečte, co bylo o našem prvním prezidentovi napsáno, musí uznat, že nyní Hrad okupuje pravý opak. Člověk neslušný a vulgární. Alkoholu holdující hulvát, který je schopný si připálit snad i v muničním skladu. Člověk pohrdající novináři a svobodným tiskem, urážející každého, kdo se mu nějakým způsobem znelíbí. Soudně usvědčený lhář neschopný se omluvit a těžící z lidského strachu a neznalosti hloubky problémů. Člověk rozdělující společnost, zasévajíc nenávist a pěstujíc atmosféru strachu. Prezident pohrdající dobrými mravy, svobodou, zákony i ústavou. Vidět to tatíček Masaryk, hořce zapláče.
Je to opravdu to, co chceme? Nebo máme na změnu a dokážeme naší republice ke stým narozeninám nadělit konečně pro jednou prezidenta charismatického, slušného, kultivovaného a vzdělaného? Osobnost, která bude republiku skutečně reprezentovat a nedělat ji ostudu, kde se jen objeví. Osobnost, která bude hledat cestu k zasypání zákopů mezi názorovými tábory? Je to jen na nás.
