Byl první Máj, byl lásky čas, a Prahou se nesl nenávisti hlas.

Tož tak se pod kyvadlem sešlo pár komediantů, co proti EU i Islamizaci demonstrovat chtěli. Řečníci věděli o Islámu asi tolik, co já o výrobě parních lokomotiv a jediné, čeho docílili, byla asi blokace tramvajové dopravy. 

Je první Máj a kde kdo pořádá průvody, demonstrace a manifestace. Někde anarchisté, jinde komunisté a pod Kyvadlem se sešli Konvičkovi příznivci Bloku proti Islámu. A vzhledem k tomu, že i já jsem se současným děním víceméně nespokojen, zavítal jsem tedy také pod Kyvadlo, co by nezávislý pozorovatel. A musím říci, že víc než nadšen či znepokojen byl jsem spíše pobaven. Všehovšudy se tu nesešlo víc jak dvěstě lidí cítících se snad většinou národa a v obhajobě našich vlastních tradic před zlovolným Islámem jaksi asi zapomněli na to, čím vlastně ten první máj je. Totiž že první máj je lásky čas. A tak, namísto aby šli demonstrovat, šířit nenávist a schvalovat čmárání po obchodech, měli si raději zajít sednout pod rozkvetlou třešni se svou milou. I když pravda, pan Konvička si toho vědom byl a o historii tohoto krásného dne od dob keltů až po současnost nám povyprávěl, za což má ode mě palec nahoru.

Za to další řečníci, na Islám odborníci na slovo vzatí, na tom byli se znalostmi vskutku bídně. Nejen že tito odporníci naházely muslimáky do jednoho pytlíku, ale nezapomněli ten houf mávačů s vlaječkami poučit o tom, jak se muslimové snad ani nedokáží smát a trávit pokojně volný čas. Jako by neznali snad ani zábavu a jen a pouze vraždění. No, já teda už pár Turků poznal a byli to vskutku veselí chlapíci. A  z Německa neznám snad lepšího komika, nežli je Abdel Karim. Německý muslim, který si dokáže z Islámu střílet jako snad nikdo jiný. Sám jednou pronesl, že je Němcem uvězněným v těle muslima. A za zmínku stojí i jeho vtípek "Stále více muslimů má strach z muslimů, proto jsem v koupelně raději sundal zrcadlo ze zdi." Avšak konec s obhajobou veselých jedinců. Ještě si o mě pomyslíte, že se současnou migrační politikou souhlasím. Kdo mě čte dlouhodobě, ví, že jsem proti. Vraťme se však ještě na chvíli k onomu průvodu, který kráčel od Kyvadla na Klárov.

Ne že by člověka nepotěšilo vidět toliko českých vlajek i mimo mistrovství světa v hokeji, avšak dovoluji si tvrdit, že jediné, čeho dokázali, byla tak akorát paralizace tramvajové dopravy. Však na co chodit po chodníku, když můžeme jít po kolejích. Lidem, co seděli v takto blokovaných tramvajích, vskutku nezávidím. Největší lítost však budil pohled na smutné tváře dětí, které si chtěli užít jízdu historickou tramvají. Namísto aby jeli, stáli a sem tam se krokem o pět metrů hnuli vpřed. Když snad někam jdu, přemýšlím při tom hlavou a myslím i na ostatní ne? I když jdu demonstrovat.

A pokud si myslíte vážení, že vaše volání pod Hradem "Ať žije Zeman" bylo slyšet až nahoře, dovolte mi, abych zapochyboval. Stejně tak si nemyslím, že by si kdokoli na Úřadu vlády vyslechl vámi předčítané vzkazy. Já sám jsem neslyšel nic, a to jsem stál jen pár metrů opodál. Jo, kdyby jste si raději dali v tento krásný den pokoj od těchto demonstrací a jakýchkoli zažitých hesel. I když pravda, mi do vašeho volného času nic není. Co mě pak pobavilo snad nejvíce však, že se jedna z pořadatelek a nejhlasitějších to mluvčí ani neobtěžovala jít v čele průvodu. Pěkně v závěru došlapala na okraj parku a už se zajímala, kdy a kam pro ni přijede auto. Prostě komedie, jakou by ani Troška nevymyslel.