Blíží se Vánoce - čas dobrých skutků a zázraků. Čiňme je i my.

Vánoce. Svátky klidu a míru. Svátky, kdy by nikdo neměl zůstat sám. Dny, kdy obdarováváme své blízké zalezlí v teple domova. Pomyslí však někdo na ty, kteří takové štěstí jako my neměli?

Rok se chýlí ke konci a jak už tomu bývá, nás čekají svátky vánoční mající tradice až v časech pohanských. Dny, které by měly být především časem pohody, lásky a míru. V současné konzumní společnosti se však mění spíše v dny plné stresu a chvatu. Běhání po obchodních domech, shánění opět nové výzdoby, poněvadž ne každý se spokojí se stejnou výzdobou, jakou měl loni a především časy chvatného shánění dárků, jídla a tak podobně. Všudypřítomný a zbytečný stres a chvat.

Pomyslí však někdo v tom předvánočním shonu na lidi, kteří takové štěstí jako my neměli? Na lidi na okraji společnosti? Nebo je jen s pozdviženou hlavou přecházíme a přehlížíme? Vánoce jsou přeci také časem dobrých skutků a zázraků, lásky a přátelství, tak proč alespoň v těchto dnech nečinit dobré skutky?

V okolí každého z nás se určitě pohybuje osoba, které by takový malý vánoční zázrak či drobný skutek nesmírně pomohl. Proč jej tedy neučinit. Neobdarovat žebráka kouskem jídla? Neprohrabat věci, do kterých se už nevlezeme, ale jiným by v následujících mrazivých období přišli vhod. Nezbavit se drobáků, kterými se nám nechce platit a tak je sbíráme do plechovky či hrníčku. I malá drobnost může jiným udělat radost. 

V prvním roce velké války bylo kouzlo Vánoc natolik citelné, že vojáci, kteří po sobě po celé měsíce pálily ze zákopů a každý zabil bratra nebo přítele někomu někde tam naproti, byli schopni vylézt ze zákopů, odpustit si a Vánoce společně oslavit. V mnohých to zanechalo natolik silný dojem, že ani ve dnech následujících nechtěli pálit na ty tam naproti. Vždyť to byli lidé, jako oni. Pokud dokázaly na Vánoce při sobě držet znepřátelené národy, je opravdu tak těžké pomoci či udělat radost našim nešťastným bratřím ze Zemí Koruny české? 

Nebuďme lhostejní k osudům ostatních a pokud známe někoho, komu by naše pomoc opravdu pomohla a zaslouží si ji, učiňme tak. Dobrý skutek zahřeje u duše nejen ty, jimž dobro činíme, ale i nás samotné.