Upalování čarodějnic, ale proč ne čarodějníků?

Dovedu si představit, co se děje v hlavách žen a děvčat, když vidí, jak nad vatrou hoří ženská postava coby čarodějnice. Nechtěl bych být v jejich kůži.

Často se to připisuje jen církevním inkvizitorům, ale to není pravda. K trestání za čarodějnictví – a to jiným způsobem než upalováním – docházelo už ve starém Řecku. Tak daleko se k tomu nechci vracet, i když jsem, jako historik, s tím obeznámen. K rozmachu čarodějnictví a upalování čarodějnic velice často docházelo na venkově, kde v 16. století zemědělci silně trpěli klimatickou změnou (takzvanou malou dobou ledovou), neúrodou, záplavami, suchem, neštovicemi a různými dalšími přírodními katastrofami. Řešili to obviňováním zejména starších žen z čarodějnictví, ze spojení s ďáblem. Na ďábla nemohli, tak upalovali ženy. Dnes na to máme Evropskou unii, Ursulu von der Leyen a Green Deal, kteří se upálit nedají.

Obviňovat z čarodějnictví především církev a inkvizitory je omyl. V raném středověku čarodějnické procesy neexistovaly, a to zejména díky papeži Řehořovi. Až do 16. století církev trestala čarodějnictví pouze církevními tresty, například vypovězením z církve nebo důrazným trestem pokání. Ale ne upalováním. Později se kacířství přeneslo i do světského zákonodárství. O zastavení honu na čarodějnice se postarala Marie Terezie, osvícená panovnice habsburské monarchie. Konec krátké historie - alespoň ode mne. Ostatní najdete v knihách, na internetu a ve filmech.

Dovolte mi pozastavit se nad tím, že žádná ženská organizace v České republice se nepostavila důrazně proti tomu, že na vatrách hoří ženská postava. Kdysi v minulosti tam nebyly ženské postavy, byla tam košťata, občas smolná, aby lépe hořela, a byla symbolem vyhánění zlých duchů, kteří by mohli škodit jarní přírodě. Ach jo...