Svoboda a nošení roušek

Množí se případy, že lidé nechtějí nosit roušky, například dělníci u pásu v jedné automobilce. Protestují i jiní. Dovolím si malou úvahu na toto téma.

Je zcela nesporné, že nařízení nosit roušky, nyní již dokonce ve všech vnitřních prostorech třeba na schodišti domu, ve kterém bydlím, už mnoho lidí považuje za šikanu, hraničící s omezováním osobní svobody.

Jak se s tím vypořádat? Domnívám se, že povinnost nosit roušky vždy a všude, člověka jako jedince silně a nepřípustně omezuje na jeho právu svobodně se rozhodnout.

Jsem toho názoru, že nošení roušek by mělo být pouze doporučené a tedy dobrovolné. Rouška má chránit mne i toho, s kým přicházím do styku. Souhlasím. Jestliže se takto chráním a někdo jiný ne, mám si od něho držet odstup. Dokonce mám právo ho výrazně ignorovat, odmítnout s ním mluvit a jednat. Zachovávám si svoji svobodu a tomu druhému nebráním v projevu jeho svobody, tedy v tom, aby chodil bez roušky a aby se případně sám nakazil. Má na to právo, když to riskuje. Zjistilo se, že nejohroženější skupinou nejsou starší lidé, ale mládež, která se často chová bezohledně. Jestliže se mladý člověk jde bavit stylem techtle-mechtle, a nakazí sebe i své rodiče, je to jejich vina: špatně ho vychovali.

Doplatí na to on, jeho rodiče, i další lidé, kteří se nechrání a jsou s ním v blízkém kontaktu. Lze namítnout: co na to zdravotnictví? Myslím si, že se nic nezmění, protože nakažených jsou tisíce, ale v nemocnicích jen pár stovek. A navíc je možné vytrasovat, kde a za jakých okolností se nakazili. A pak je na místě pokuta.

Je to jen můj názor k diskusi. Já sám roušku nosím.