Supraphon již není český, ale japonsko-americký

Nechápu, co se to děje, ale není to nic jiného než bezohledný a klasický kapitalizmus, ničeho se neštítící. Prodáváme národní bohatství a ptám se, kdy dojde na Národní divadlo…

Supraphon vznikl v roce 1932 jako výrobce elektrických gramofonů. Souběžně existovala fima Ultraphon, která se zabývala výrobou gramofonových desek. Později se to nějak spojilo a Supraphon existoval celá desetiletí, téměř století, vyráběl a prodával gramofonové desky. Byl to český kulturní poklad. Nezlikvidovali ho nacisté ani komunisté. Pak padl socializmus, který žádné české firmy do zahraničí neprodával, a nastal kapitalizmus. Prodali jsme České aerolinie, které se skoro sto let pyšnily značkou OK, kterou se marně snažily všechny anglicky mluvící země získat. Až nedávno se tuto značku jejich prodejem podařilo zlikvidovat. Podobně jsme přišli o Škodu, Benzinu, Zetor, Avast, některé vodárny, plynojemy a podobně. Pokud jde o samotný Supraphon, postup byl jednoduchý. Koupili ho dva čeští soukromí podnikatelé Zdeněk Krezák a Miloš Petana. Nevím, za jakou cenu, ale určitě výhodně. A pak hledali kupce, který dá nejvíc, samozřejmě víc, než za něj zaplatili. A to byla americko-japonská firma SONY Music Entertainment. Pamatujete se, že SONY byla čistě japonská firma? A teď už je japonsko-americká. Tímto způsobem se rozprodává všechno možné českého původu. Pokud jde o Supraphon, můžeme se dočkat toho, že české gramofonové desky se už nebudou nabízet a archiv gramofonových desek se známými skladbami českých autorů se přestanou nabízet. Nová firma poukazuje na to, že v české části firmy nadále zůstává její český ředitel. Ale co ten zmůže? Bude skákat podle toho, jak mu budou kázat americko-japonští majitelé. A pokud nebude a bude chtít bránit zájmy české kultury, tak ho jednoduše vymění za někoho poslušnějšího. A nelze zabránit ani tomu, aby archiv Supraphonu prodali někomu, kdo ho z konkurenčních důvodů zcela odstraní. Je to smutné, ale je to klasický kapitalizmus. Co jsme si v listopadu 89 zvolili, to teď máme se všemi výhodami i nevýhodami.
Aby toho nebylo málo, nevím, jestli jste tuto „drobnost“ v tisku zaznamenali… Supraphon byl prodán firmě Sony, a to včetně historického archivu a katalogů - to znamená, že na všechny staré nahrávky českých autorů, hudebníků, zpěváků, České filharmonie a dalších těles Gotta, Wericha, Buriana, Suchého a Šlitra, Hurvínka a na cokoliv dalšího si vzpomenete (cca 100.000 titulů) mají nyní práva Japonci a Američané. Nejenže tedy už žádné z děl nemusí nikdy vydat, ale oni je mohou i přestat uvádět a nabízet na internetu a co je nejhorší, jakékoliv využití těchto archivů například ve filmu, dokumentu nebo v jakémkoli jiném díle budou nyní schvalovat cizí vlastníci v cizí nadnárodní firmě bez české účasti. České kulturní vlastnictví jim bude šumafuk. To je kapitalizmus. Supraphon byl sice v soukromých, ale přesto českých rukách. Tento prodej je za mě na podobné úrovni, jako kdybychom prodali do ciziny veškerá díla v Národní galerii, Karlštejn nebo kompletní filmový archiv. K tomu už nelze nic říci, protože takový je – bohužel - kapitalizmus. Jedině stát by tomu mohl zabránit, ale ten jen přihlíží.