Pořád se poukazuje na to, že státních úředníků je moc a jejich počet by se měl snížit. Snaží se o to paní ministryně financí Alena Schillerová.
Ale jsou „státní“ úředníci, kteří jaksi nejsou oficiálními úředníky státu, ale vykonávají pro něj mnohé služby. Uvedu příklady, které znám z vlastní zkušenosti.
Svého času jsem na neuklizeném chodníku, na zamrzlé louži, uklouzl a zlomil si nohu v kotníku. Museli mi ho operovat. Na radu advokáta jsem se obrátil se žádostí o náhradu škody na odbor dopravy Magistrátu hl. m. Prahy. Příslušný odbor magistrátu moji žádost poslal jedné externí zahraniční firmě, konkrétně makléřské společnosti Buckley Associates a.s., která neudělala nic jiného, než že hlášení o úrazu spolu se žádostí o odškodnění vybrala z jedné obálky a dala do nové obálky a poslala pojišťovně. Nepochopil jsem, proč příslušný úředník tu žádost neposlal pojišťovně sám, přímo, proč to za něj musela udělat externí firma, která to jistě neudělala zadarmo.
Druhý příklad: Jako předseda výboru Společenství vlastníků jednotek jsem před několika roky pojal podezření, že nájemník restaurace v našem domě neplatí nájemné. Šlo o prostory, které mu pronajala městská část, takže mi do toho vlastně nic nebylo, ale přesto mi to nedalo. Když jsem se ptal na úřadě městské části, zda platí nájemné, odpověděla mi příslušná referentka, že si myslí, že platí nájemné v hotovosti přímo do pokladny úřadu. Bylo mi divné, že by restaurace platila každý měsíc nájemné v hotovosti, ale nedalo mi to a šel jsem se zeptat do pokladny úřadu. Paní pokladní mi odpověděla, že si myslí, že nájemné platí příslušné referentce bankovním příkazem. Znáte to: jeden myslel a vymyslel trakař. Tak jsem zjistil, že pan živnostník neplatil několik let a je úřadu dlužen přes 3 miliony korun. Oznámil jsem to vedení úřadu a to dalo příkaz právnímu oddělení, aby danou částku vymáhalo soudně. Ačkoliv byli na právním oddělení čtyři vysokoškolsky vzdělaní právníci, každý s titulem JUDr., pro které by nemělo být problémem napsat jednoduchou žalobu, objednali si na to externího advokáta. Když jsem se po asi třech letech zajímal, jak vymáhání dopadlo, dozvěděl jsem se, že externí právník zemřel a soudkyně, když nařídila několik jednání, na která se nikdo nedostavil, věc odložila. Tím Městská část přišla o více než tři miliony korun. Chyba byla zřejmé na externím právníkovi, protože Městské část Praha 1 neoznámil, že umřel.
Třetí příklad: Jako Společenství vlastníků jednotek jsme správu našeho domu svěřili správcovské firmě. Jednou za rok jsme se na úřad, do kanceláře příslušného provozního technika, dostavili na shromáždění. Zápis ze shromáždění zapsala přítomná paní správcová a na druhý den zápis rozeslala všem účastníkům. Nebyl to problém, protože jsme byli jen čtyři spoluvlastníci včetně provozního technika majetkového oddělení, který zastupoval obec. V předloňském roce se na našem shromáždění z ničeho nic objevil další pán, které neudělal nic jiného, než že napsal do notebooku zápis ze schůze. Jinak se do jednání nezapojil. Později jsem zjistil, že dotyčnému byl svěřen pouze zápis ze shromáždění, jinak nevyvinul žádnou činnost. Nyní, od 1. ledna, bude v naší SVJ zastupovat městskou část a zodpovídat za jeden byt a nebytové prostory v našem domě. Proč, když to dosud šlo bez něho? Městská část, která se dosud starala celé roky prostřednictvím příslušného provozního technika o tu část domu, která patřila obci, už nebude dělat nic? A přitom tento technik v podstatě neměl žádnou práci s domem, protože SVJ měla svůj výbor i svého předsedu a navíc správcovou, která se starala o běžný provoz a účetnictví?
Podivné hospodaření státu a jeho úředníků. Co nejméně pracovat a co nejvíce přenést na externí firmy. To jsou vlastně ti neevidovaní „státní“ úředníci. A nikomu to nevadí.
