Stačilo poslat deset korun a začal zázrak

Na první pohled to byl jeden z mnoha případů, které každý den projdou nemocniční administrativou. Mladý muž z Nigérie, student Technické univerzity v Liberci, byl přivezen do FTN  v Praze ve velmi vážném zdravotním stavu.

Tajudeen do České republiky přijel studovat v roce 2023, měl legální pobyt, řádně uzavřené komerční zdravotní pojištění a všechny potřebné dokumenty pečlivě uspořádané v batohu, co bylo jediné, podle čeho ho bylo možné v té chvíli identifikovat. Na první pohled nic nenasvědčovalo tomu, že by se mohl ocitnout v situaci, kdy nebude mít z čeho zaplatit léčbu.

Po kontaktování jeho zdravotní pojišťovny ale přišla zpráva, kterou nikdo nečekal. Úhrada léčby a hospitalizace byla pojišťovnou odmítnuta s odůvodněním, že do České republiky přijel již nemocný. Na řešení sporů nebyl čas.

Na cizineckém oddělení tehdy pracovala Iveta Galbavá, Slovenka žijící téměř třicet let v Praze. Po návratu ze zahraničního působení nastoupila do nemocnice na cizinecké oddělení, jako zástup za kolegyni na mateřské dovolené. Byl to běžný pracovní den, který se během několika minut změnil v rozhodování, jež jí nikdo neuložil. Mohla případ uzavřít jako administrativně neřešitelný a sepsat doklad o dlužné částce která pak je postoupena k vymáhání. Místo toho založila veřejnou sbírku na platformě Donio. „Měla jsem obrovský strach,“ přiznává dnes. „Nevěděla jsem, jak lidé zareagují. Přemýšlela jsem, jestli budou ochotni pomoci člověku z úplně jiné kultury, kterého vůbec neznají. Navíc založit sbírku na Donio není vůbec jednoduché. Moc mi pomohli lékaři, kteří ho ošetřovali. Žádné specializované pracoviště ho totiž bez pojištění nechtělo převzít.“

Ukázalo se, že její obavy byly zbytečné. Už během několika hodin od zveřejnění příběhu začaly přicházet první dary. Někdo poslal deset korun, jiný padesát, další několik stovek nebo tisíc. Každý přispěl podle svých možností. Právě drobné částky Ivetu Galbavou dojímaly nejvíc – za každou z nich totiž cítila skutečného člověka, který se rozhodl pomoci. Spolu s finančními příspěvky přicházely stovky zpráv od lidí, kteří Tajudeena nikdy nepoznali. Psali mu, že mu drží palce, přejí hodně sil, myslí na něj nebo se za něj modlí. Mnozí připojili omluvu, že by rádi poslali víc, ale jejich finanční situace jim to nedovoluje. Pomoc ale nekončila jen u jednotlivců. Taneční klub v Liberci uspořádal charitativní taneční soutěž a celý její výtěžek věnoval na Tajudeenovu léčbu. Profesoři i studenti Technické univerzity v Liberci, včetně děkana jeho fakulty, byli s nemocnicí v pravidelném kontaktu. Zahraniční studenti z Hradce Králové se spontánně zorganizovali a začali Tajudeena pravidelně navštěvovat v nemocnici, aby v nejtěžších chvílích nezůstával sám.

Sbírka nakonec vynesla téměř milion a půl korun. Veškeré vybrané prostředky byly použity na úhradu nákladů spojených s jeho léčbou. Tajudeen strávil v nemocnici téměř rok. Jeho zdravotní stav se sice stabilizoval, ale čeká ho transplantace ledviny. Do té doby třikrát týdně podstupuje hemodialýzu. Ani po propuštění z nemocnice nezůstal na všechno sám. Ve spolupráci se dvěma organizacemi se Ivetě Galbavé podařilo zajistit práci, kterou může vykonávat z domova prostřednictvím počítače. Díky tomu se zapojil do systému veřejného zdravotního pojištění, což je pro jeho další léčbu zásadní. Za dobu, kterou strávil v nemocnici, se kolem něj vytvořil okruh lidí, kteří už dávno nejsou jen zdravotníky nebo dobrovolníky. Stali se součástí jeho života. Protože v České republice nemá žádnou rodinu, obracejí se lékaři nebo nemocniční personál v případě potřeby dodnes na Ivetu Galbavou. Pomáhá mu při jednání s úřady, doprovází ho na důležitá vyšetření a řeší situace, které by jinak řešili rodiče nebo sourozenci.

Pro Ivetu Galbavou, to nikdy nebylo hrdinství. Po letech práce se zahraničními komunitami dobře ví, jaké je ocitnout se v cizí zemi bez nejbližších. Možná právě proto nedokázala zůstat jen zaměstnankyní nemocnice, která vyřídí potřebné dokumenty. V jednu chvíli se prostě rozhodla, že odejde z role úřednice a udělá všechno pro to, aby mladý student dostal šanci.

V době, kdy veřejný prostor často zaplňují zprávy o rozdělené společnosti, sporech a odlišných pohledech na svět, se občas objeví příběh, který připomene něco podstatnějšího. Příběh mladého Nigerijce Tajudeena ukázal, že lidská solidarita nezná hranice ani národnost. Když šlo o život, spojili se Češi, Slováci i lidé z dalších zemí. Nikoho nezajímalo, jakým jazykem mluví, jakou má barvu pleti nebo odkud pochází. Důležité bylo jediné – pomoci člověku, který se ocitl v nouzi.

Paní Iveta Galbavá si zaslouží hluboký obdiv a uznání!

Foto: archiv Karola Wilda