Ve své autobiografii s názvem „Rozevřená minulost“, která má 278 stran, věnuji poměrně hodně místa otázce eutanazie. Zde uvádím jen malou část – pro poslance.
… A nakonec to nejdůležitější: život je můj a já mám právo s ním naložit jako se svým vlastnictvím. Mám právo skočit z okna nějakého vysokého paneláku, mám právo se oběsit, když budu srozuměn s tím, že se na tom provaze budu patnáct minut dusit, mám právo si sehnat cyankali, pokud bych věděl, kde ho sehnat. Stručně: mám právo odejít ze světa, když ze života přestanu mít radost. Ale proč by mne měl parlament svou nerozhodností nutit, abych odešel takovou bídnou smrtí? Proč mi nemůže dovolit rozhodnout se svobodně a dobrovolně pro důstojnou smrt?
Já vím, že na eutanazii jsou rozdílné názory a postoje. Dokonce i řada lékařů je proti ní. Není divu, když etiku na lékařských fakultách vyučuje katolický kněz Marek Orko Vácha, kterému to víra zapovídá. A to v převážně ateistické zemi, což také není v pořádku.
Očekávám, že náš parlament se vypořádá s nesmyslným zdvojením podmínek pro eutanazii – mám tím na mysli nesnesitelnou bolest a nevyléčitelnou nemoc. Kdo bude měřit nesnesitelnou bolest? Pozná se podle toho, jak moc a dlouho budu bolestí křičet? Nebo nevyléčitelná nemoc? Moje je nevyléčitelná, ale bolet nebude. Co s těmi dvěma podmínkami?
V australském státě Viktoria nedávno schválili eutanazii. Povoluje se ale pouze lidem, kterým zbývá posledních šest měsíců života. Nejsou směšní? Který lékař potvrdí, že nemocný člověk se nedožije šesti měsíců a jednoho dne? To v takovém případě budou lékaře nebo lékařskou komisi stíhat.
Australský vědec David Goodall se nechal usmrtit ve švýcarské Basileji v roce 2018. Lékaři potvrdili, že netrpěl žádnou vážnou, natož smrtelnou nemocí. Pouze hůř viděl a hůř slyšel, jak bývá běžné u starších lidí. A netrpěl nesnesitelnou bolestí. Ostatně, v době své eutanazie už měl 104 roků. To by pro naše zákonodárce - pokud projde současný, v parlamentu trčící návrh eutanazie - byl neřešitelný problém.
