Rozdíl mezi paní Kateřinou Konečnou a ministrem Lipavským

Zdá se, že jde o osoby nesouměřitelné, ale pokusím se dokázat, že tomu není tak. Rozdíl je opravdu veliký.

Paní Kateřina Konečná je komunistka. Když se změnil režim, bylo jí osm roků (!), ale díky svým rodičům, jejich přesvědčení o spravedlnosti socialistického myšlení se také stala komunistkou. Základní rozdíl mezi ní a Lipavským: Mohla přejít k sociálním demokratům nebo k jiné straně, ale zůstala věrna myšlenkám sociální rovnosti. Lipavský se vzdal Pirátů a přešel kvůli dobrému džobu k ODS. Jestli změnil také své politické smýšlení, není známo. Asi žádné – komě chtivosti funkce a peněz – nemá.

Kateřina Konečná zůstala věrna myšlence sociální rovnosti a beztřídní společnosti. Evropská unie, jejíž je poslankyní, se neustále snaží udělat z Evropy jeden superstát, v němž jedině ona chce rozhodovat, co je pro Evropany správné a žádoucí. A to i úsilím o zrušení práva veta. Co to je jiného, než diktatura či snaha násilím sjednotit národy pod jedinou vládou s jediným správným názorem a řízením státu? Podle mého názoru hrozí EU rozpad. První, kdo se vzepřeli, byli Britové, jiní asi budou následovat.

V různých televizních debatách oponenti paní Konečné neustále hloupě a nemístně připomínají komunistickou diktaturu a posměšným tónem ji nazývají komunistkou a oslovují jako soudružku. Ale co má paní Konečná s komunistickou diktaturou v našem státě společného? Ona na tyto urážlivé poznámky a odkazy na komunistický režim nereaguje a dobře dělá, protože se starou komunistickouu diktaturou nemá opravdu nic společného. Proč jí to neustále předhazují, jako kdyby ona a její Komunistická strana Čech a Moravy mohla za střílení lidí na hranicích, za jejich zavření do kriminálu, za pronásledování pro jiné názory a podobně. Mají rozum? Nemají, jen nemají proti ní jiné argumenty. I když jsem sám voličem pana Babiše, stejně jako v minulosti, držím paní Konečné palce a přeji jí úspěch ve volbách. Její názory jsou správné a je hanbou jejich oponentů, že proti ni nemají jiný argument, než že je komunistka a de facto zodpovědná za krutý komunistický režim, trvající až do sametové revoluce. Protože – přiznejme si – o žádnou revoluci nešlo, šlo o převrat klidný a nenásilný.

Ministr Lipavský je na rozdíl od ní zrádcem vlastní politické strany Pirátů a odešel z ní jen proto, aby si zajistil dobrý džob. Co si myslí – v podstatě si myslí jen to, co premíér Fiala – je zcela lhostejné. Je mu ke cti jeho jednání ve věci Izraele, Hamásu i Palestiny jako státu. Palestinský stát by znamenal obklíčení Izraele ze tří stran, ze severu libanonským Hizbaláhem a z jihu a z východu Hamásem. Zbylo by jen moře a o to všem jeho nepřátelům jde – vyhnat Židy do moře. I když se Lipavský snaží, doufám, že po volbách už nebude ministrem. Na jeho místě si umím představit Lubomíra Zaorálka - budu mu ve volbách držet palce.