Paměť je zvláštní. Z velkých událostí, jako například z povodně v roce 2002, si pamatuji nejen to, že jsem při zaplavení celého přízemí našeho domu na Malé Straně až po strop přišel o doklady své pětadvacetileté umělecké práce, ale z tisku a televize jsem si stihl zapamatovat i některé jiné věci …
Například, že povodeň v roce 2002 přinesla škody za více než 73 miliard korun. A také to, že vláda pověřila jednoho (zdůrazňuji: jednoho) soudního znalce (byl asi - pokud moje paměť sahá – z ranku Ministerstva vnitra), který znalecky usoudil, že se povodni nijak nedalo zabránit a nikdo proto za ni není zodpovědný! Také si potvora paměť pamatuje, že tento znalec neměl žádného oponenta (zřejmě ho neměl kdo zaplatit) a vláda se s tím spokojila.
Také si pamatuji, že noviny napsaly, že hrázní na nejdůležitějších přehradách patřili do jedné rodiny, která se všemi prostředky snažila zabránit tomu, aby znalec konstatoval, že pozdě začali odpouštět vodu a silně ovlivňovali znalcův posudek. A ta potvora si také pamatuje, že na samém začátku byl na Šumavě tehdejší ministr vnitra Stanislav Gross, který se tam procházel v maskáčích. A to nejdůležitější, co utkvělo v mé paměti, je skutečnost, že média přinesla na samém začátku zprávu o tom, že během dvou dnů napršelo jen na Šumavě 300 milimetrů vody, co je přepočteno 300 litrů vody na metr čtvereční!
A tento fakt měl být podnětem k okamžitému odpouštění vody ze všech přehrad vltavské kaskády. Protože se tak nestalo,výsledkem byla povodeň, jakou nepamatuje mnoho generací, se škodami v desítkách miliard. Kdyby všechny přehrady vypouštěly vodu hned, jak začalo tak mohutně pršet, zaplavovala by celé povodí Vltavy a Labe asi desetiletá voda po dobu deseti dnů. Škody by byly ale podstatně menší, než ty, které nastaly.
Poučení? Žádné, protože konstatování, že se nedalo nic dělat, že se tomu nedalo zabránit, způsobilo, že se dál nezkoumalo, zda tomu tak skutečně bylo. A hlavně, nepřineslo poučení v podobě změn manipulačních zásad na přehradách, v rozhodnutích o tom, že přednost má ochrana území před výrobou elektřiny a pohodlí rekreantů, kteří přece potřebují naplněné přehrady …
Starostové Mělníka i Kralup nad Vltavou, jakož i naši němečtí sousedé, mají pravdu. Přehrady se vypouštěly pozdě a přednost dostala elektrárenská a rekreační lobby.
V mé paměti zůstalo i to, že při filmovém natáčení v jedné vodní elektrárně mi její ředitel vysvětloval, že vodní elektrárna se po odstavení dostane do plného výkonu nejdéle do dvou minut a zrovna tak může být během dvou minut odstavena od vody.
Vláda slibuje přepracování manipulačních řádů přehrad a upřednostnění ochrany území před výrobou elektřiny. Ale to měla už dělat hned po povodni 2002 a neudělala to, protože byla ukolébaná tvrzením jednoho jediného znalce, že se nic nedalo dělat a nikdo za to nemůže. Z toho také vyplynulo, že není třeba dělat žádná opatření kromě výstavby pevných a montovaných hrází. Ale na povodí Vltavy, jako hlavního viníka, se zapomnělo.
