Popis je písemný nebo ústní projev, kterým popisujeme nějaký předmět, osobu, událost. Líčení je pracovní postup, kterým kosmetička nebo samotná osoba zušlechťuje obličej kosmetickými přípravky.
Zle! Nesplnil jsem zkoušku z českého jazyka ! Nedostanu se na gymnázium ! Mám doktorát z filozofie, maturitu za samé jedničky, závěrečné vysvědčení ze základní školy rovněž za samé jedničky. To všechno bych měl vrátit ?
Chudáci žáci. Škola a nesmyslné předpisy z nich chtějí udělat malé jazykovědce. A to nemluvím o tom, že se na nich chce, aby znali termíny jako anafora, epizeuxis či aliterace nebo věty podmětné, předmětné či přívlastkové. K tomu se vyjádřil v Respektu (č. 18) předseda Asociace češtinářů pan Josef Soukal takto: „Musíte znát terminologii oboru. Jak bych studentům vysvětlil, že se dopustili chybného vyjádření, kdyby neznali termíny? Opisem je to zdlouhavé.“
Rozumím tomu tak, že učitelé tu nejsou pro žáky, ale žáci pro učitele. Pro jejich pohodlí se musí učit něco, co v životě nebudou potřebovat. Pan Soukal také přiznává, že rozlišovat úvahu od výkladu či popis od líčení žáci k vlastní tvorbě textu nepotřebují. Ale pomáhá jim to prý v poznání světa. Takový nesmysl může napsat jen učitel, který vůbec nepochopil, co žáci potřebují vědět pro život.
