Když jsem psal autobiografii, něco jsem nedomyslel. Člověk nějakým způsobem jedná celý život a nezmíní se o důvodech. Již tři čtenářky se mne ptaly, proč jsem se seznamoval jen přes inzeráty.
Autobiografii už neopravím, kniha je vytištěná, proto to vysvětlím zde. Mám genetickou vadu, která se jmenuje Usherův syndrom. Jsou čtyři typy, já mám ten druhý. To znamená, že od narození špatně slyším. Byl jsem si vědom toho, že když s někým mluvím, musím mu vidět na ústa a odezírat z nich. V mládí jsem často chodil na plesy. Při tanci s nějakou dívkou jsem ji měl před sebou a dobře ji viděl i slyšel. Když jsem přestal chodit na plesy a v novinách začaly vycházet seznamovací inzeráty, rozhodl jsem se psát i odpovídat. Nemohl nějakou slečnu jednoduše oslovit na veřejnosti, to bych ji neslyšel, ani kdyby řekla „nemám zájem“.
Se slečnou nebo rozvedenou paní z inzerátu jsme se domluvili na seznámení v kavárně. Pozval jsem ji na kávu do kavárny „Slavia“ naproti Národnímu divadlu. Vždy tam, protože mají velká okna a stolky při nich. Vyhledal jsem takový. Když dáma přišla, posadil jsem ji tak, abych dobře viděl na její ústa.
V autobiografii jsem toto zapomněl napsat. Všem čtenářkám mé knihy, které se mě zeptají, proč jen přes inzeráty, pošlu tento článek.
