Na mnoha tratích je jen vysílačka

Tak zní zoufalé volání expertů i novinářů, ale žádný se nepozastavil nad tím, že v Perninku ji nikdo nepoužil. Přitom je to tak jednoduché.

Je pochopitelné, že nejde udělat všude - pro doslova občasný průjezd vlaku - klasické zabezpečení pomocí výpravčího, semaforů i závor. Všichni mluví a píší o tom, že na některých tratích je jen vysílačka. Proč ale nebyla použita v Perninku? Když je zabezpečovacím zařízením pouze vysílačka, měla by se povinně, předpisově, použít před každým vyjetím vlaku ze stanice.

„Ahoj, tady Franta, jsem v Perninku. Mohu vyjet?“

„Nemůžeš! Vždyť dnes už není svátek. Počkej na protijedoucí vlak, a ještě než po něm vyjedeš, ozvi se znovu! Ahoj zatím.“

„Děkuji, žes mi připomněl, že už není svátek. Zavolám a díky.“

Takový jednoduchý dialog by byl mohl zachránit dva lidské životy. Stačilo by, kdyby ti, co jsou odpovědni za bezpečnost železniční dopravy, zavedli předpisem povinnost před každým vyjetím vlaku ze stanice (kde není návěstidlo ani výpravčí) zavolat: mašinfíra zavolá dispečerovi a zeptá se ho, zda smí vyjet a dispečer výjezd povolí nebo zarazí. Od toho jsou vysílačky. Jak jednoduché!