Kuchařky ve školních jídelnách a problémy s úřadem

Neustálé hádky kolem platů kuchařek a jejich marné úsilí jsou už evergrýnem v televizi i v novinách. Já si k tomu přidám něco málo poznámek ze své vlastní zkušenosti.

Chodím, či spíše chodíval jsem denně pro oběd do školní jídelny. Protože nejím polévky, tak jsem poprosil kuchařky, aby mi něco přidali. Přidali mi knedlík, trochu omáčky, případně jablíčko nebo koláč. Byl jsem spokojen do té doby, kdy to pro důchodce – kteří tam také mohou chodit – stálo 80 korun. Když cenu za oběd pro důchodce zvedli na 110 Kč, přestal jsem tam většinou chodit. Ale protože mám jídelnu asi 50 metrů od našeho domu, bylo mi líto jezdit pro guláš s knedlíkem do Teska, kde stojí jen 89 Kč a postačí k obědu. Bylo mi to líto také proto, že jsou tam milí a ochotní lidé a takových je málo! Proto jsem se rozhodl nejen sobě, ale i jiným důchodcům pomoci.

Napsal jsem paní vedoucí dotaz, zda by nešlo obědy nějak zlevnit. Poukázal jsem na informaci ze Vsetína, kde školní jídelna vaří pro důchodce za 89 Kč a v jiných školních jídelnách dokonce jen za 80 Kč. Paní vedoucí mi odpověděla pouze poukazem na to, že jejich jídelna je v sousedství Karlova mostu. Žádný jiný argument neuvedla. Tak jsem se dovtípil, že jde o vysoké nájemné za prostory jídelny a to je ten důvod drahoty. Napsal jsem paní starostce, aby nájemné jídelně snížili nebo – pokud obec není vlastníkem budovy – tak aby nějak dotovali placené nájemné. Paní starostka reagovala a moji prosbu předala příslušným pracovníkům, aby mi odpověděli. Potud je to v pořádku. Horší to bylo u těch úředníků, kteří mi odpovídali. Jedna úřednice tvrdila, že platy kuchařek a suroviny na přípravu jídel jsou v Praze mnohem vyšší než ve Vsetíně. O nájemném ani slovo. Jak je to možné, vždyť tabulkové platy musí být v celém státě stejné. Nepřel jsem se s ní, nemělo cenu oponovat, že nemá pravdu, že suroviny i platy jsou stejné tam i tam. Horší byla odpověď jednoho náměstka, že je vše v pořádku, že tam dobře vaří a nic se nebude měnit. Ani tomu nemělo smysl odpovídat, protože vůbec nereagoval na to, co jsem napsal. Takže vše je při starém. Komu patří dům, ve kterém jídelna je, a kolik platí nájemné a komu, jsem se nedozvěděl.

Doufám, že mí čtenáři pochopí, že nejsem ochoten dát 110 Kč za buchtičky se šodó, smažené rybí filé s bramborovou kaší nebo zapečené těstoviny se sýrem. Jistě, jsou tam i jídla pro mne, ale jsou to porce spíše pro děti než pro důchodce. Kuchařky, včetně šéfkuchaře, vaří velice dobře, chutně, určitě si zaslouží zvednout platy, ale to je tak všechno, co jsem chtěl napsat.

P.S. Moje kamarádka, která si toto přečetla předem, mě upozornila, že mi čtenáři budou v diskusi nadávat do krkounů. Těm předem říkám, že jako důchodce musím a potřebuji šetřit, ale hlavně mi jde o hodnotu věci, za kterou dám své peníze. Za buchtičky se šodó ty peníze nedám, a pro jídlo hodnotné a vhodné pro staršího člověka do této jídelny chodím i nyní. Ale ne tak často jako dříve, protože ten guláš z Teska je levnější. Nejsem hlupák a vím, co dělám. Ale o to v mém článku vůbec nešlo. Přečtěte si ho znovu a důkladněji, než začnete psát o krkounovi.