- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Položili jsme květiny a věnce k památníkům i k symbolickému hrobu, ve kterém neleží. Řečnili jsme a skláněli se před její statečností a obdivovali ji. Vzpomínali jsme na to, na co se již nemůžeme s ohledem na 70 ušlých let pamatovat. Vyvěsili jsme mohutné transparenty s jejím portrétem a sdělením, že byla zavražděna. Promítali jsme na zeď sídla KSČM záběry ze soudního procesu. Zdá se, že jsme udělali všechno, co jsme mohli. Ale není to pravda!
Můžeme, respektive musíme udělat ještě jednu věc: zakončit nekonečný proces udržování při životě stranu, jejíž přejmenování z KSČ na KSČM nic nezměnilo na faktu, že to byla tato zločinecká organizace, které přes svoji ideologii přivedla paní Miladu Horákovou pod šibenici.
A to nás činí viníky! Proč svými hlasy podporujeme ve volbách stranu, která to všechno zavinila, která paní Miladu Horákovu zavraždila? Stojí to na tisíci plakátech, v tisících proslovech a novinových článcích. Ale ta strana žije dál. Dokonce se ohrazuje proti překrucování historie. Má tuto drzost, ale my jsme stále slabí a tváříme se, že jsme bezmocní. Nejsme: Je naší svatou povinností tuto, na zločinecké ideji postavenou stranu, odstranit. Demokraticky, v demokratických volbách. A můžeme konstatovat, že každý, kdo ji volí a bude volit, se stává dobrovolným pomocníkem vražedné ideologie i její nástupnické strany. Má na to, samozřejmě, v demokratických volbách možnost i právo. Ale my ostatní máme právo si myslet, že je to přívrženec vrahů a jejich následovníků. A podle toho se k nim chovat.
Co můžeme udělat? Můžeme na internetu vyvolat petici za zrušení KSČM. Já takovou petici vytvořit a zorganizovat neumím, ale jistě se najdou schopní ajťáci, kteří to dokáží. Můžeme v dalších volbách tuto stranu nevolit. Můžeme každého, kdo ji bude volit, považovat za padouchy a přívržence zločinu.
Hlavně musíme konečně dokázat, že jsme si třicet let života v demokratické a svobodné zemi zasloužili.
Další články autora |
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Praha