Jak mě Sovět naučil skepsi

Využil jsem 22.srpen nejen k tomu, že jsem fotografoval a filmoval (viz předchozí článek), ale také jsem diskutoval se sovětskými vojáky, sedícími na tanku a k napsání, vytištění a rozdávání protestních letáků.  

Viděl jsem na Václavském náměstí jeden z tanků, u kterého stálo několik lidí a diskutovali se dvěma vojáky, sedícími na něm. Protože ti dva měli své samopaly jen tak ledabyle přehozené přes rameno s hlavní dolů, nikoliv v pohotovosti, šel jsem také k nim. Ptal jsem se toho jednoho, proč vlastně přijeli. On mi odpověděl, že je tady kontrarevoluce. Já mu říkám, kdo tady dělá kontrarevoluci, kdo ji připravuje? On mi na to odpověděl, že ji dělá K 221. Dovolil jsem si ho zdvořile upozornit, že to není K 221, ale K 231. On na to opakoval, že ne K 231, ale K 221.

Já jsem mu začal trpělivě a zasvěceně vysvětlovat, proč se jmenuje K 231, že je to podle zákona na ochranu lidově-demokratické republiky číslo 231 z roku 1948 , podle kterého byli koncem čtyřicátých a v padesátých letech odsuzováni političtí vězni. Měl jsem na jazyku, že o tom musím něco vědět, protože sám jsem členem toho klubu, ale naštěstí jsem držel pusu. Možná, že jsem si tím zachránil život. Přesto jsem se mu znovu a znovu pokoušel vysvětlit, že to je klub starých lidí, kteří byli ve vězeních z politických důvodů a nyní se od konce března sešli v tomto klubu. Že nejsou ozbrojeni, že si jen vzpomínají na staré časy v kriminále a mnozí se až tam poznali. Proto se klub nazval K 231, podle toho zákona, podle kterého je kdysi odsoudili. Že to K znamená klub, nikoliv ozbrojenou skupinu a číslo 231 je číslo zákona.

Ten voják nejspíš nebyl Rus, byl tmavší pleti a vypadal, že je z nějaké jižní sovětské republiky. Bylo mi jasné, že musím mít trpělivost při vysvětlování, že nejde o K 221, ale o K 231.

Ale tento sovětský voják, který na mne nepůsobil jako primitiv, ale jako někdo, kdo má alespoň střední školu, neustále opakoval: K 221, ne K 231.

Tak jsem pro všechny časy až do dnešních dnů, tedy na věčné časy, pochopil, že s nimi není a nikdy nebude rozumná řeč. Je zajímavé, jak tato rozmluva dokázala ve mne zlomit přesvědčení, že se se Sověty a Rusy vůbec dá rozumně domluvit.

V minulých dnech jsem se v novinách dočetl, že v Rusku stoupá počet lidí, kteří souhlasí se vpádem sovětských vojsk v roce 1968 ...