Jak jsem vybíral v roce 1968 prezidenta

Dnes je to přesně 50 let, co abdikoval prezident Antonín Novotný. A nastal čas pro zvolení nového prezidenta.

V té době jsem - díky mimořádnému pochopení šéfredaktora pana Aloise Svobody - pracoval externě, na volné noze, pro Zpravodajský film, který vyráběl filmové týdeníky. Ty se promítaly před hlavním filmem v kinech, kam přicházely každý týden ve čtvrtek.

Tenkrát se prezident nevolil jako dnes s několikaměsíční propagací a s výběrem kandidátů. O tom, kdo bude příštím prezidentem, rozhodovalo tajně předsednictvo ÚV KSČ a na veřejnost se to dostalo až při inauguraci v den slavnostního zasedání Národního shromáždění, v sobotu 30. března 1968.

Měl jsem tu ctižádost natočit pro Zpravodajský film šot s budoucím prezidentem. Ale neměl jsem žádnou možnost zjistit, kdo jím bude zvolen. Neměl jsem kontakty na zasvěcené osoby, a tak jsem mohl jenom hádat. V úvahu přišel Alexander Dubček, Ota Šik, Oldřich Černík – o těch se povídalo mezi lidmi i redaktory novin a časopisů. Ale nikdo nic nepsal, protože se nevědělo, kdo jím bude. Já jsem již věděl, že to nemůže být nikdo z členů předsednictva komunistické strany, protože tam se rozhodovalo o všem a nikdo určitě nechtěl opustit svůj post a vyměnit ho za sice reprezentativní, ale z mocenského hlediska bezvýznamný stolec prezidenta republiky.

Jak jsem tak přemýšlel nahoru-dolů, napadlo mne jediné jméno: armádní generál Ludvík Svoboda. Tehdy již penzionovaný generál, který seděl jako badatel ve Vojenském historickém ústavu. Nebyl angažován ve straně, neměl nic společného s vládou ani s vedením KSČ a zdál se mi být takovou vysoce uznávanou osobou, která se zasloužila o osvobození Československa, ale neměla nic společného s právě odcházející garniturou politiků.

Zašel jsem za vedoucí dramaturgyní Zpravodajského filmu paní Věrou Svěrákovou a navrhl jsem jí šot o Ludvíkovi Svobodovi pro týdeník. Paní Svěráková se mne ptala, zda jsem si jist, že Svoboda bude zvolen za prezidenta a já jsem pravdivě odpověděl, že ne, ale že to cítím v kostech. Paní Svěráková mne upozornila, že poslední možnost natočit šot o generálu Svobodovi mám v úterý před sobotní volbou, ve středu se Zpravodajský týdeník vyrábí a distribuuje, a ve čtvrtek, dva dny před volbou prezidenta, se bude promítat v kinech po celé republice. A jestli nebude zvolen generál Svoboda, ale někdo jiný, mám po filmařské kariéře. Odpověděl jsem, že to risknu.

Stál jsem v úterý s kameramanem před kanceláří generála Svobody a dodával si odvahy, zda to mám risknout. V tom kolem mne prošel francouzský reportér a se svým kameramanem nás obešli a bez zaklepání vešli do dveří k panu generálovi. Došlo mi, že se nějak museli dozvědět, že prezidentem má být generál Svoboda a tak, když vyšli od něho, šli jsme dovnitř my.

Filmové týdeníky se nyní – přesně po 50ti letech promítají v neděli v 9 hodin ráno na 2.programu ČT. Tak jsem sám zvědav, co jsem tenkrát natočil. Po padesáti letech si to již nepamatuji, ale okolnosti, za kterých jsem to točil, si pamatuji dobře.