Četl jsem v novinách, že v kauze Dozimetr Policie zkoumá také to, že na některé právní služby Dopravní podnik najímal drahé externí právníky, přestože má vlastní právní oddělení. Dovolím si zde vzpomenout na tři podobné akce.
První případ: Šel jsem nakoupit do Bauhausu na Pankráci. Po cestě zpět jsem na chodníku na malé zamrzlé louži uklouzl a zlomil si nohu v kotníku. Na radu právníka Mgr. Petra Nováka, kterou jsem si přečetl v novinách MF Dnes, jsem požádal příslušné oddělení na Magistrátu o náhradu škody na zdraví. Magistrát měl moji žádost postoupit přímo pojišťovně, u které byl pro takové situace pojištěn. Ale Magistrát, který má rozsáhlé právní oddělení, zvolil jinou cestu. V odpovědi na moji žádost odepsal:
„Vaše žádost o odškodnění za úraz je u nás registrována … Náš odbor evidence, správy a využití majetku žádost prošetřil a předal k dalšímu řízení pojišťovacímu makléři společnosti Buckley Associates a. s., který následně Vaši žádost předá České pojišťovně, s kterou má Hl. m. Praha uzavřenou smlouvu o pojištění.“
Když jsem si to přečetl, nestačil jsem žasnout. Tak stát platí úředníky Magistrátu a oni místo toho, aby poslali moji žádost přímo do pojišťovny, pošlou ji nějaké akciové společnosti, která si dá dobře zaplatit za to, že moji žádost vyndá z obálky Magistrátu a pošle dál - ve své obálce - pojišťovně. Už se nedivím, že náklady státu rostou, když si úřad takto zjedná poslíčka. Už dříve jsem zjistil, že je to běžná praxe, o které občan neví.
Případ druhý: Městský úřad pro Prahu 1 byl v jisté době trestuhodně nedbalý. Jako správce a později předseda Společenství vlastníků jednotek našeho domu jsem dbal na kontrolu toho, kdo co platí a zda platí spravedlivě. Tak jsem například zjistil, že jeden nájemník, pan Zdeněk Č., který měl v našem domě pronajatou restauraci Šatlava, platí zbytečně vysoký poplatek za služby. Zašel jsem na úřad oznámit, že mu mají poplatky snížit. Když jsem to řekl referentce, která měla nájmy na starosti, řekla mi, že na účet nájemného od tohoto nájemníka nedostávají žádné peníze. Dodala ale, že asi platí v pokladně úřadu v hotovosti. Bylo mi to velice divné, nezdálo se mi, že by nájemník restaurace platil nájemné v hotovosti. Zašel jsem do pokladny a tam jsem zjistil, že skutečně nic neplatí. Upozornil jsem na to vedení úřadu, protože jsem mezitím zjistil, že neplatí už několik let a dluh dosahuje částky tři miliony šest set tisíc korun. Vedení úřadu proto pověřilo své právní oddělení, aby tuto částku vymohlo soudně. Právní oddělení úřadu, ve kterém sedělo několik právníků, se rozhodlo nevymáhat tuto částku samo, ale pověřilo tím externího právníka a čekalo na výsledek, aniž by se o věc průběžně zajímalo. Když se dlouho nic nedělo, šel jsem znovu na úřad zeptat se, jak to vypadá. Přece jen to byl nájemník našeho domu, proto jsem považoval za nutné se o to starat. Zjistil jsem, že soudkyně několikrát toho právníka, kterého si právníci Městské části najali, pozvala k soudnímu jednání, ale protože se ani jednou nedostavil, případ zrušila. Pak jsem se dozvěděl, že právník nedocházel k soudu proto, že umřel. Parte zřejmě nikdo neposlal na úřad, a tak obec Praha 1 přišla o více než tři a půl milionu korun. Případ byl promlčen a kupodivu to nikoho na úřadě nebolelo. Navíc pan Zdeněk Č. dostal od bytového odboru krásný byt v novém domě pod Petřínem.
Do třetice: Na Městském úřadě Prahy 1 je Odbor technické a majetkové správy. Náš dům má čtyři spoluvlastníky včetně obce. Jednou ročně jsme se sešli na úřadě v kanceláři provozního technika pana Pavla H. A během půl hodiny jsme projednali zprávu o hospodaření a všichni šli domů. Na moje překvapení se na těchto shromážděních začal objevoval pán, který do ničeho nemluvil, ale pouze na notebooku psal záznam z našeho setkání. Teprve po čase jsem zjistil, že nejde o pouhého zapisovatele, ale že tento pán je vlastníkem externí firmy Mero, s. r. o., a je pověřen Městskou částí, aby ji zastupoval jako zástupce obce coby spoluvlastníka. Zase externí firma. To nemohl jako dosud dělat pan Pavel H. nebo jiný pracovník úřadu? To je jen další důkaz, jak se plýtvá penězi obyvatel obce na externí služby, které si obec může zařídit sama vlastními silami.
To byl můj příspěvek ke kauze Dozimetr. Už aby bylo po volbách a nastoupila nová zastupitelstva, která budou pracovat tak, aby je nemusela vyšetřovat Policie pro využívání externích firem. Na Praze 1 spoléhám na schopnosti pana magistra Bodečka.
(Tento článek byl zpracován s použitím úryvků z knihy „Rozevřená minulost“.)
