Článek od kamarádky

Spisovatelka Alžběta Šerberová, moje kamarádka, nemá svůj blog. Ale napsala milý článek, tak vám ho doporučím k přečtení. Je docela krátký.

Tiché návštěvy aneb Co je nad náma?

„Teda pani, to vám musim říct, to byla švanda. On vám měl dróna, takový to tichý letadýlko co lítá nad náma , majitel ho na dálku řídí a on , teda ten dron, umí fotit.. No a pak se stalo, že ho pouštěl nad zahradu, kde se opalovala nahatá sousedka. A jeho droník – on ho měl strašně rád – najednou hapal, teda slít. Došly mu asi baterky. Ale né, spad né na tu nahatou sousedku, to né, ale hned vedle, na psíka, a asi v posledním záchvěvu těch baterek psíka hodně zranil. A teď se souděj, v televizi. O to zranění. Anžto partner té nahaté sousedky prej vzal vzduchovku a droníka sestřelil. Aby jim nečuměl do zahrad. A teď mi řekněte, kdo co s tím má a jak to bude? To mě budou fotit, až pudu sypat slepicím?“

Dron je zajímavý fenomén. Jednou ráno jsem uviděla nad věžemi kostela Cyrila a Metoděje v Karlíně cosi stříbrného, co stálo ve vzduchu. Běžně tu lítají letadla, ale že by se jedno zastavilo? Anebo mně mozek? Koukala jsem okouzleně a trochu zaraženě.Nakonec mi došlo, že se asi mapuje terén. Či stav věží kostela. Nebo parku a tak. Ale stejně: kdo bude nahlížet do zahrad, dvorků, možná i bytů? A prý umí nosit i bomby…Je tenhle koníček nějak uzákoněn? Nebo je to Oko boží? Nevím, a je to nakonec zajímavé – co je nahoře a co dole? A kdo to ovládá?

S pomocí kamarádky Jindřišky (ona to umí zpaměti!) jsem si připomněla Jana Nerudu, Písně kosmické. Máte-li čas a chuť, poslouchejte, je to krásné, a genialitu Nerudy ocenil i astronom Jiří Grygar. Kouknout se někdy do té kaluže - a pak k nebi?

„Seděly žáby v kaluži, hleděly vzhůru k nebi, starý jim žabák učený otvíral tvrdé lebi. Vysvětloval jim oblohu, líčil ty světlé drtky, mluvil o pánech hvězdářích, zove je Světa krtky. Umlknul. Kolem horlivě šuškají posluchači. Žabák se ptá, zdaž o světech ještě cos zvědět ráčí. „Jen bychom rády věděly,“ vrch hlavy poulí zraky –„jsou-li tam tvoři jako my, jsou-li tam žáby taky?“

- Taky se ptám, jako ty žáby…

Alžběta Šerberová