Chyby pana Babiše

Nevolil jsem ANO pana Babiše, ale dovolím si upozornit na chyby, které by zakladatel hnutí nebo strany neměl dělat, pokud chce své dítko udržet při životě. Úspěch, kterého dosáhl, je nevídaný a postavil ho před problémy, které musí nyní řešit. A je velké nebezpečí, že se tyto stanou příčinou rozkolu a nakonec rozpadu jeho hnutí.

V první řadě, kdybych já zakládal politickou stranu nebo hnutí, tvořil bych ji jako budoucího vítěze voleb a podle toho bych se také choval a řídil své budoucí spolupracovníky. První chybou pana Babiše tedy bylo, že své ANO směřoval od samého začátku do opozice. To mu zcela určitě přivedlo do hnutí mnoho voličů, kteří chtěli, aby „těm nahoře“, těm ve vládě, někdo z opozičních lavic pěkně zatápěl. Ještě po svém obrovském volebním triumfu stále mluvil o tom, že bude jen v opozici. Ale do voleb se jde jen proto, abych se podílel na vládě.

Tím se dopustil druhé chyby, protože proti sobě postavil téměř všechny nově zvolené poslance za ANO, kteří mají chuť na křesla ministrů, náměstků ministrů, důležitých zástupců státu ve státem vlastněných firmách nebo jiných státních institucích. Jeho poslanci mají před sebou vyhlídky na to, s čím šli do voleb, a tatíček zakladatel jim to nechce dovolit. Takhle vzniká vnitřní opozice v jeho partaji. Asi ho donutí změnit názor, což je chyba nikoliv pro hnutí, ale pro pana Babiše – neví, co chce nebo by měl chtít v politice.

Další chybou bylo (nehleďte na pořadí chyb, píši, jak mi to slina přináší na jazyk), že pan Babiš neměl žádný jasný politický program. V předvolebních diskusích vypadal jako bodrý sedlák se správným selským rozumem (stát má nakupovat na jednom místě po výběrovém řízení), ale opakovat jen tohle na každém předvolebním sezení před kamerami bylo sice zábavné, ale na politiku to nestačí. Kdybych já zakládal politickou stranu, napsal bych nejprve její program a řešil bych v něm svůj postoj ke všem důležitým problémům, které hýbou společností. Dokonce i k těm méně důležitým. Pak bych tento program jako návrh, nikoliv jako definitivu, svěřil svému okolí k důkladné kritice a posouzení. A názory mých přátel, spolupracovníků nebo lidí, o kterých nějak zjistím, že smýšlejí podobně jako já -– pokud uznám, že jsou správné a lepší než moje původní – bych včlenil do svého návrhu a ten takto upravil. A pak bych jej považoval za definitivní a s ním bych šel na společenský trh mezi lidi. Řekl bych zcela jasně a nekompromisně: to, co vám nabízím, je můj program. Pokud se s ním ztotožňujete, volte moji stranu. Pokud mi chcete pomoci, vstupte do ní. A neuhýbal bych podle toho, jak se kdo v mé straně vyspí. Program by byl alfou a omegou, buď - anebo. Nesouhlasíš s tím, co je v mém programu, najdi si jinou stranu nebo si ji založ sám. Vyhnul bych se tomu, co se stalo panu Babišovi – jeden člen ANO a poslanec je pro zrušení zdravotnických poplatků, jiný poslanec za ANO pro jejich zachování. Osud Věcí veřejných by se mohl opakovat.

Další chybou pana Babiše bylo přijetí novináře pana Komárka do služeb a jeho ustanovení za hlavního poradce a organizátora. Do poštovní schránky jsem dostal letáček, na kterém jsou uvedeny výroky Martina Komárka v MF DNES – a to i velice neslušné – na adresu pana Babiše. Nepředpokládám, že ty citáty jsou lži, a proto se velice divím, že pan Babiš přijal pana Komárka. Já bych považoval za vlastní degradaci toto udělat i kdyby se pan Komárek tisíckrát omluvil. Způsob, jakým se v novinách o panu Babišovi vyjádřil, bych považoval za urážku, která se nepromíjí. I komentátor novin by se měl zdržet takových vět.

Další chybou pana Babiše bylo to, že změnil svůj původní názor, že nebude sám předsedou hnutí a volebním lídrem, ale že své hnutí bude ve volebním klání podporovat finančně, například inzeráty v novinách i osobní účastí, ale bez toho, že by se sám stal aktivním politikem. Já sám jsem panu Babišovi nabídl svoji pomoc s tvorbou programu za podmínky, že nebude sám aktivním předsedou a lídrem strany, protože jeho komunistická minulost by mu měla morálně „zakázat“ znovu aktivně a osobně se politiky zúčastnit. Nekladl jsem si žádné podmínky, nechtěl jsem za svoji pomoc peníze ani místo na volební listině. Neodpověděl, možná že mu to sekretářka ani nedala číst. Ale nejspíš se rozhodl jinak: dostal chuť aktivně do politiky vstoupit. A teď mu členství v KSČ otloukají o hlavu a pravicové strany (ke kterým ANO víceméně patří!) TOP 09 a ODS s jeho hnutím nechtějí nic mít. A to je chyba!

Další chybou pana Babiše je, že si pozdě vzpomněl tvrdit, že s StB nespolupracoval a u soudu se hájit ve věci své údajné spolupráce až těsně před volbami. Jestliže si je skutečně vědom, že se státní bezpečností za komunistů nespolupracoval, měl se soudně nechat očistit dávno pradávno. Protože každý, kdo spolupracoval s komunistickou bezpečností, je poskvrněn. Nechat na sobě tolik let špínu, která mu dosud nevadila a vadí až před volbami, je přinejmenším dokladem toho, že mu na jeho pověsti u spoluobčanů nezáleží.

Pan Babiš má v kolektivu i takové lidi, kteří se k němu přihlásili jen proto, že chtějí být u moci a peněz bez ohledu na to, jaké postoje dosud hájili. Mezi nejvýznamnějšími poslanci ANO jsou lidé, kteří předtím hájili barvy ODS, TOP 09, Věcí veřejných, KDU-ČSL i ČSSD. Když mne nechtějí tam, půjdu o dům dál do jiné strany, řekli si. Že jejich původní ideové zásady byly jiné, nevadí. Přizpůsobí se – moc a peníze nasměrují takové lidi tam, kde je cítí. Vyjde to, nevyjde to, jedno je. Za pokus to stojí. Chybou pana Babiše bylo, že je vzal pod svá křídla - bylo málo času na „kádrování“ - a potřeboval je do počtu. A nezajímal se o to, co hlásali a čí ideje obhajovali dříve. Ostatně na to nebyl čas, ale právě proto se strana i hnutí budují delší dobu a s vědomím, koho tam přijímám.

Další chybou pana Andreje Babiše je, že pro něho bylo motivující přijímat lidi, kteří v minulosti nějak nespravedlivě trpěli a čekali jakési morální odškodnění, které jim poskytl místem na kandidátce. Přitom tito lidé na veřejnosti, například do médií, říkají nesmysly, které svědčí o jejich neznalosti elementárních věcí z politického fungování státu. Paní Jourová například řekla, že když se strany na vládě nedohodnou, budou muset být nové volby a to na základě většinového systému. Ale kdo ten většinový systém zavede jeho uzákoněním v parlamentu, když ten nebude funkční? Je třeba trochu přemýšlet, než něco řeknu.

Myslím, že jsem se trochu moc „obul“ do pana Andreje Babiše, ale myslel jsem to v zájmu pravice v naše politickém systému. V koutku duše věřím, že by se mohla podařit pravicová koalice ANO – KDU-ČSL – TOP 09 – ODS. Ve sporu paní Němcové s panem Babišem měl pravdu pan Babiš a paní Němcová by to musela uznat. Byla by toho ona a ti ostatní z ODS a TOP 09 vůbec schopni? Pochybuji, ale jeden nikdy neví.