Tak kdákej, ty slepice jedna australská

Jsou tomu už dva roky, co jsem jel na služební cestu do Děčína. Klientem byla samotná zoologická zahrada a jejich přáním bylo vytvořit u každého kotce či výběhu panel s informacemi o konkrétním zvířátku a hlavně (a proto jsem tam byl já) aby každý panel měl svůj reproduktor, ve kterém se po zmáčknutí tlačítka ozve zvuk či hlas, jaký příslušné zvířátko vydává.

Přijel jsem tedy s mikrofonem a rekordérem na DAT kazety a seznámil se s panem hlavním zoologem, který mě rovnou odvedl k výběhu šimpanzů. Vlezl jsem do výběhu a začal nahrávat zvuky, které šimpanzi vydávají. Dlouho se nic nedělo, jen si tam tak potichu pobrukovali, takže jsem "vytáhl" příchozí (INPUT) hlasitost mikrofonu na MAX a snažil se nahrát aspoň tohle pobrukování. Najednou jsem ale myslel, že přijdu o uši. Do sluchátek se ozvalo U U U U A A ÁÁÁÁÁÁÁÁ a kamarád šimpanz se konečně projevil. Bohužel to šlo do "OVERu", takže to ve sluchátkách akorát zapraskalo, málem jsem přišel o uši, ale jako zvuk nepoužitelné. Pak se ale šimpanzi rozpovídali a měl jsem krásný "úlovek".

Další páni na holení byli psouni prérioví. To jsou takoví malí - tuším že - hraboši. Prostě taková malá zvířátka, která možná znáte z přírodopisných filmů, jak stojí na zadních a otáčejí jen hlavičkou, když hlídají nepřítele. Nic velkýho nečekejte. Pět minut jenom pískání. Nic jiného. Když jsme to pak stříhal ve studiu, už  mi to lezlo na mozek.

Dělal jsem také kapibaru. Kdo nevíte, jak vypadá kapibara, zeptejte se strýčka Googla a přejděte do sekce Obrázky. Kapibary vydávají takové chraptivé tlumené zvuky jako když šedesátiletý celoživotní kuřák udělá "výdech". Kapibary běhaly po takovém větším výběhu, asi 40 krát 40 metrů, ale hlavně bylo to z kopce a bylo tam bahno a akorát začínalo pršet. Problém byl, že přede mnou slečny kapibary pořád utíkaly. Takže abych si trochu zlepšil fyzičku, běhal jsem jak magor nahoru a dolu, abych mohl nahrát takovéhle milé stvoření, které vám pak nakonec jako odměnu udělá vytoužené Chrrrrch. Kdybych tam po tom bahně neuklouz a nefláknul sebou na zem, bylo by to všechno bez chyby.

Celou dobu pořád tak jemně mrholilo a bez pláštěnky vám to, co máte na sobě, docela rychle navlhne. Takže jsem se těšil na čápy. Pan zoolog mi totiž oznámil, že čápi jsou uvnitř ve svém výběhu pod střechou.
Fajn, aspoň tolik nezmoknu, říkal jsem si.
Když jsme došli k čápům, pan zoolog se usmál a řekl: Aha, tak ne, nejsou vevnitř. Jsou venku.
Tak jsem se na něj taky usmál: To nevadí.
Stál jsem tam, v čapím výběhu, čápi na mě čuměli, já čuměl na ně a bylo ticho. Minutu, dvě, tři, pět, deset. Furt jsem tam přešlapoval z jedný nohy na druhou, čápi tři metry ode mě a nic. Vypnul jsem nahrávání a říkám panu zoologovi, že to balím, že je když tak nahrajeme později. A v tom jeden z čápů klap, klap, klap, klap, klap, klap, klap, klap, klap. Druhý se k němu přidává klap, klap, klap, klap, klap, klap. Okamžitě zapínám nahrávání a ... ticho. Já se z toho po....
Říkám zoologovi: Dobře, dám jim ještě pět minut. No, zkrátím to. V té poslední pětiminutovce jsem se dočkal. Sice trochu kratšího klap, klap, klap, klap, ale pak když jsem to ve studiu stříhal a upravoval, nasekal jsem to tam několikrát za sebou a vypadalo to, jak kdyby tam čápi pořád jenom klapali zobáky.

Něco podobného se opakovalo i s papouškem Ara. Tam jsem měl ale trochu jiný problém. On místo, aby krákoral, tak se šplhal nahoru a dolu po kleci a občas ťuknul zobákem do klece. Takže jsem měl pět minut  nepoužitelného klofání do klece, což bych klidně zvládl nahrát sám někde na dvorku, kde bych klackem bouchal na plot a nebo po tomto plotě jezdil šroubovákem. Takže jsem taky čekal na jeho projev, ale trochu jiný než on mi projevoval. Papoušek se nakonec nepovedl.

Nahrával jsem i jiná zvířátka, ale už si bohužel nepamatuju jejich jména.

Podotýkám, že pořád pršelo, takže jsem byl už docela promáčený. Ale ten nejtěžší kousek na mě teprve čekal. Slepice australská. Znáte? V Děčíně mají pro slepice australské postavený takový krásný "dvoreček" uprostřed s jezírkem o průměru asi 7 metrů. Jak mě pan zoolog upozorňoval (že se moc neprojevují a právě proto je potřebují mít nahrané do toho jejich projektu), tak se také stalo. Mikrofon jsem připevnil na tágo (což je teleskopická výsuvná tyč, kterou občas můžete zahlédnout v záběru nějakého pořadu), stál na břehu jezírka a čekal. Na paměti jsem pořád měl, abych neudělal stejnou chybu jako s čápy, takže nahrávání běželo pořád. Stojím tedy na břehu a čekám. INPUT vyjetý na MAX, protože slepice byly pokaždé na opačné straně jezírka než jsem stál já, tak abych je slyšel. Stojím tam pět minut, deset minut. Dvacet minut.
Přichází pan zoolog: Tak co?
Já s hraným úsměvem: No zatím nic.
Pan zoolog: Vůbec nic?
Já: No, akorát ten déšť.
Pan zoolog: No jo, ten taky pěkně šumí, ne?
Já s mokrým obličejem: Hmmm.
Stojím dál. Dvacet pět minut. V rukou pořád tágo dlouhé asi tři metry, slepice na mě čumí.
Říkám si pro sebe: Tak kdákej, ty potvoro australská.
Najednou ve sluchátkách slyším:
"No, co děláš prosimtebééé. Kam tam lezéééš?"
A jéje, rodinka si vyrazila do zoo a neposlušný synek leze, kam nemá.
Pan zoolog: Paní, potichu prosím vás, my tady nahráváme.
Maminka: Vidíš, jsou tady z televize a tys jim to teď zkazil.
Chtěl jsem jí říct, že to zkazila ona, protože z žádné televize nejsme a nahráváme akorát zvuk, ale pořád jsem se držel.

Tak už sakra kdákni, ty mrcho. (To bylo na tu slepici.)
Stojím tam čtyřicet pět minut. Lidé kolem chodí jeden za druhým a civí na toho trotla, co stojí v dešti u jezírka s nějakou tyčí a mlčí. Vedle ve svém výběhu najednou zařval medvěd.
Tak fajn, nahrávám slepice a mám medvěda.
Čekám dál, déšť mezitím přestal. Jezírko už jsem obešel asi dvacetkrát. Slepice samozřejmě pořád na opačný straně. Když už tý proklatý slepici dávám taková jména, která jsou nepublikovatelná, slyším najednou: KDÁK.

Svět se najednou vybarvil a usmál.
Moje milovaná australská slepička udělala KDÁK.
Slepičko zlatá, ani nevíš, jak jsem ti vděčnej. Ve studiu si tě třicetkrát nakopíruju a smíchám i s tím deštěm a udělám ti krásnej background a možná i nějakou tu muziku. Uvidíš, lidi ti sem budou chodit nejvíc.