Rozhovor tří chlapců

Znáte to, jak jde Kaplický po Letný a zpívá si: "Mně se líbí blob, parara pa..." No nic. To mě jen napadl takovej vtípek. Tak - to by bylo na úvod a teď k tématu. Mám další zážitek z metra. Tentokrát to nejsou tři mobily, ale "duchaplný" rozhovor tří chlapců ve věku cca 13 let. Bavili se velice nahlas a při některých hláškách (přiznávám se) mě opravdu donutili se usmát, jaké že to důležité věci chlapci vlastně řeší. Myslím, že ani Quentin Tarantino by takový rozhovor nesepsal. Jen by mohl tiše závidět.

CH1: Víš co to je klystýr?
CH2: Ne, co to je?
CH1: Tyvole, von neví, co je klystýr.
(všichni se smějí)
CH1: (obrátí se na třetího) A ty to víš?
CH3: Já? Ne.
(smích)
CH1: Ty si debil.
CH3: Ty taky.
CH1: Víš co je klystýr, vole? To je že ti strčej do prdele hadici a stříkaj ti dovnitř teplou vodu.
CH3: Cože?
CH1: No fakt.
CH3: A k čemu to je.
CH1: No třeba když se nemůžeš vysrat a ták.
CH2: Tyvole.
CH1: No fakt, to si nechávaj dělat i český celebrity, aby měli čistý střeva.
CH2: To jo.
CH1: No fakt. A v Hollywoodu si tam nechávaj stříkat horký kafe.
CH3: Co?
CH1: Nekecám. Normálně si tam nechaj nastříkat horkou kávu, vole. Aspoň víš, co si pornohvězdy nechávaj stříkat do střev.
CH2: To je kriplovina.
CH1: Já vim.
CH2: Tyvole, čumte, ŠOK. (ukazuje na graffiti obrázek na dveřích metra)
CH1: ŠOK, vole. A já pořád kde jsem to viděl nastříkaný, viď holčičko. (obrací se na třetího, který má ještě dětský hlas a nemutoval)
CH1: Vadí ti, že ti říkáme holčičko?
CH3: Nevadí.
CH1: Ale vadí.
CH3: Nevadí.
CH1: Já vim, že ti to vadí, holčičko.
CH1: Máš sexy uši, holčičko. Ale já je mám víc sexy.
CH3: Já si je nechám propíchnout.
CH2: Cože?
CH3: No, nechám si je propíchnout, ale jenom jedno.
CH1: Ty si kripl.
CH3: Proč?
CH1: Nevím, je to prostě demence.
(přijíždíme na Kačerov)
CH2: Tyvole, na to seru. Hele, budu vystupovat. Vy jedete na Opatov? No, já jedu vocaď stočtrnáctkou.
CH1: Tak čau.
CH3: Čau.

Na Kačerově jsem vystupoval i já. Když jsem stoupal po jezdících schodech nahoru k východu, přehrával jsem si zpětně tento rozhovor a pořád se usmíval. Celý zážitek pak završil pohled na tabuli s vylepenými plakáty a letáky upozorňující na různé akce. Jeden z nich vyčníval, i když byl zčásti zakrytý. Reklamu na koncert Jirky Schmitzera, respektive jeho obličej někdo fixou upravil podle vlastní fantazie. Třeba to byl některý z těch tří chlapců.