O policajtovi, který ráčkoval

Tak mě čapli. Byla sobota ráno a já šel na nákup do blízkého marketu. Bohužel náš dům a market dělí rovná /a přehledná/ čtyřproudá silnice. A pro chodce je tam připravený semafor. Nejprve jsem sice poslušně stál na chodníku a čekal na zelenou. Jenže nikde nic nejelo, tak jsem si řekl, že to na druhou stranu rychle přeběhnu. Nevšiml jsem si ovšem, že v trávě pod větvemi stromů stojí dvě postavy v černých uniformách a hlídají provinilce. V sobotu v půl deváté ráno na sídlišti.

Když jsem tu silnici přebíhal, ony dvě postavy si zřejmě myslely, že se dávám na útěk, a nasadily za mnou takový sprint, že Carl Lewis hadr. Samozřejmě jsem uslyšel, že za mnou někdo běží, tak jsem se otočil a raději zastavil.  

Byli hned u mě. Jeden hubený vysoký. Druhý silnější a malý, který vypadal jako Vilík ze Včelky Máji. Ještě podotýkám, že ten malý a akčnější měl menší vadu řeči. Neuměl vyslovovat písmena R, Ř a L.
A právě tento Vilík se do mě hned pustil:

"Víte, co jste prrrrovedl?"
"To nevím," odpověděl jsem a dělal "blbýho".
"Přřřřřebíhau jste čtyřřřřřprrroudou siunici na čerrrrvenou."
Přísahám, že jsem mu napoprvé opravdu rozuměl jen sousloví "na červenou" a tak se ho ptám:
"Cože jsem?"
"Přřřřřebíhau jste čtyřřřřřprrroudou siunici na čerrrrvenou."
Po druhém zopakování jsem rozpoznal slovo "přebíhal" a slovo "silnici".

A tak se ptám znovu:
"Jakou silnici že jsem přebíhal?"
Vilík odpověděl už trochu naštvaně:
"No čtyřřřprrroudou."
Teď jsem mu teprve porozuměl to poslední slovo a říkám:
"Jo, čtyřproudou."
"Ano, čtyřřřprrroudou," potvrdil mi Vilík. "A na čerrrvenou," přisadil si.

 "Jak to teda budeme řešit?" zeptal jsem se. Vím, že jsem se mohl zeptat i jinou otázkou, ale natruc jsem si vybral slovo "řešit".
"No budeme to řřřešit tak, že vám uděuíme buď buokovou pokutu a nebo budete řřřešen ve sprrrávním řřřízení," povídá Vilík. "Což by aue byuo drrražší samozřřřejmě," dodal.

"No tak asi bude rozumnější, když to vyřešíme na místě," navrhuji.
"Máte prrravdu, bude to rrrozumnější," povídá Vilík a dodává: "Takže pokud to uděláme buočkem, tak to bude za kiuečko."
Smiřuji se s pokutou a vytahuji z peněženky "kiuečko".
Na oplátku jsem od Vilíka dostal "buoček" za své provinění.
Rozloučil jsem se a otočil k odchodu. Definitivní tečkou pak bylo Vilíkovo "nashue".

Bacha na to - policajti jsou někdy hrrrozně drrrsný!!!!