Omlouváme se, že přerušujeme ostatní bloggerské příspěvky touto mimořádnou zprávou, ale rádi bychom vás informovali o tom, že minulý týden nad Prahou létalo ucho. Opravdu nejde o překlep ani o výmysl nějakého vtipálka.
Ne, opravdu to není překlep. Nad Prahou 4, konkrétně nad Michlí a nad stanicí metra Kačerov, létalo nikoliv UFO, ale UCHO. Kde se tam vzalo, opravdu nikdo neví. Podle očitých svědků mělo UCHO asi třicet metrů na výšku a deset na šířku. Jak to očití svědci změřili, zůstává záhadou. Postupně se prý ale různě zvětšovalo a zmenšovalo. Záhadou ale také zůstává, kde se UCHO nad Kačerovem vlastně vzalo. Na místě jsme byli jako PRVNÍ, PRVNÍ, PRVNÍ a zaznamenali jsme tak i první očitá svědectví. Tady jsou: Očitý svědek č. 1: Vystupuju z metra a nevím, co mě to napadlo, nikdy to nedělám, ale najednou jsem se podíval na oblohu a tam létalo UCHO. Očitý svědek č. 2: Vystupuju z metra a nevím, co mě to napadlo, nikdy to nedělám, ale najednou jsem se podíval na oblohu a tam létalo UCHO. (Jedná se o vzácnou shodu výpovědí, takzvané véesvéčko. Opravdu nejde o použití Ctrl+C a Ctrl+V. Nám můžete věřit.) Očitý svědek č. 3: Někdo zakřičel: "Podívejte nahoru, podívejte se nahoru!" Najednou jsem slyšel nějakého slovenského spoluobčana (očitý svědek č. 4), jak se ptá: "Na akú horu? Na akú horu?" Tak jsem mu to přeložil a povídám: "Pozri hore." Oba jsme se tedy dívali nahoru a uviděli UCHO. Bylo to fantastický. Očitý svědek č. 4: Všadě indě majú UFO, ľen vy tuna v Prahe músitě mať UCHO. (Poznali jste správně, že jde o fonetický přepis slovenštiny říznuté češtinou.) Očitý svědek č. 5: Jděte do hajzlu, pane Wiener. Já znám ty vaše rádobyvtipný články. Očitý svědek č. 6: Helejte, já vám to řeknu stručně. Vyjdu, kouknu, vidím, bleju. Hrůza. Tak velký UCHO, tyvole. Jéžiš, pardon. Očitý svědek č. 7: (jde o diskutéra "deatomizator-treti-generace") To je jasný, to je zas ňákej spyware od Microsoftu, Stando. Očitá svědkyně č.8: (jde o svědkyni Jehovovu, která stojí u stanice metra Kačerov a nabízí časopis Strážná věž) Éto býlo óčeň dívnoje. Balšóje úcho, balšóje úcho! Éto naš Jegova sestúpil na nášu zemljú. (A poté začala zpívat píseň Pusť vsjegdá, búdět úcho.) (Poznali jste správně, že jde o fonetický přepis ruštiny říznuté češtinou.) Prochází kolem i Zdeněk Podhůrský, ale dělá, že náš štáb nevidí. No co, zřejmě je ještě naštvaný kvůli tomu telefonátu . Celý týden jsme měli všechno pouze z doslechu a z výpovědí očitých svědků. Až včera se nám ozval muž, který vše nafotil, a tak vám můžeme nabídnout i jeho svědectví, ale hlavně vám nabízíme (jako PRVNÍ) fotografie z této události. Jsou bohužel jen dvě, ale i tak stojí za to.
Pokud se podíváte na fotografie, je celkem jasné, že nejde o žádnou fotomontáž nebo snad o další výstřelek skupiny Ztohoven. Ne, ne, ne, kdepak.
Autorem fotografií je obyvatel Prahy 4, Alfons Hromádka, který nám přesně popsal, co viděl.
"Koukal jsem z okna, kouřil a najednou jsem na nebi uviděl ucho. Říkal jsem si, že se mi to zdá nebo že to bude nějaká uchařina, tak jsem cigaretu típnul o tvář a myslel si, že se vzbudím. Ale to ucho tam bylo furt. Vznášelo se nad Michlí a bylo to celý takový divný. Zmenšovalo se a zvětšovalo. Fakt to bylo divný. Hned jsem zavolal manželku. Říkala, že to jsou určitě ty UFONI. Tak jsem jí na to řek: No to by mohli bejt akorát UCHONI a začal jsem se hrozně smát. Víte, já občas mívám takový silný chvilky, kdy jsem opravdu vtipnej." (a začal se hrozně smát)
Alfons Hromádka ale pokračoval v podrobném líčení:
"Žádný zvuky to nevydávalo. Bylo úplný ticho. Neslyšel jsem vůbec nic. Je léto a stromy se zbarvily jako na podzim. Žádný listí nešumělo, nic. Nebe bylo úplně černý. Až najednou - najednou začly padat mraky. Už jste někdy viděl, když padaj mraky? Začly se sypat z nebe na zem jak nějaký záclony. Byla to krása. Ještě nikdy jsem neviděl, aby padaly mraky a mezi nima se vznášelo ucho. Ale to nejdivnější teprve mělo přijít..."
Zíráme na pana Hromádku všichni s otevřenou pusou a hltáme každé jeho slovo (kolega ze štábu Ruda také zírá s otevřenou pusou, ale on navíc k tomu ještě kroutí hlavou).
"To ucho najednou udělalo PRD, PRD, PRD a třikrát za sebou udělalo takovej ten zvuk (a doprovodí své vyprávění tím, že si vyhrne košili, dlaň vloží do podpaží a díky stlačenému vzduchu vyprodukuje podobný zvuk, jaký prý udělalo Ucho). Už jste někdy viděli prdící ucho mezi padajícíma mrakama? Ne? No to je něco neuvěřitelnýho. Přál jsem si třeba, aby v tý chvíli byl u mě Roman Šebrle a udělal na mě BAF, abych se jako probral. Ale Roman tam nebyl, a tak jsme na to zírali s manželkou nevěřícně dál."
"A nakonec se přiblížilo to ucho nad jeden panelák a začla z něj, z toho ucha, vycházet nádherná duha. Podle kamaráda z Akademie věd se prý duha, která vychází z ucha, nazývá DUCHA, což by také sedělo s tím, že si to ucho pak třikrát prdlo, jo? Že jako pustilo ducha, chápete, ale to je jenom moje domněnka. Možná to je jenom náhoda. Na tý druhý fotce se to ucho už od duhy oddělilo a letělo bez ní."
Ale pan Hromádka pokračoval dál:
"Pak se ucho sbalilo do takový ruličky a odletělo směrem na jih. A to je celý. Proč přiletělo nebo co tu dělalo, nikdo neví. Ani v televizi nic nebylo a tý já věřim."
Na závěr ještě dodal:
"Fakt to není prdel. Takovou blbou srandu bych si z lidí přece nedělal."
A my, jakožto seriózní zpravodajství, této příhodě opravdu věříme, protože tohle JE pravda. Zdařilé fotografie pana Hromádky jsou toho důkazem. Znovu zdůrazňujeme, že nejde o žádnou fotomontáž.
Do terénu jsme poslali našeho regionálního zpravodaje Pepana A2, který zajisté zajistí další podrobné informace. A možná se ozvou i další spolupracovníci.
Pokud jste dočetli až sem, jste na správné frekvenci. Zůstaňte naladěni:-)
Zkuste i další zaručené zprávy z Prahy nebo zaručené zprávy z Prahy II a nebo zaručené zprávy z Prahy III
