Jak si pojišťovák z Directu naběh

Zvoní telefon. Zvedám. "Dobrý den, tady pojišťovna Direct. Měl byste na mě chvilku čas?" Tentokrát mám. Uvidíme, s jakou nabídkou přijde.

Ano, mám čas.
Rád bych se vás zeptal v souvislosti s výpovědí povinného ručení u naší pojišťovny kvůli prodeji vozu, zda máte v blízké budoucnosti v plánu uzavřít nějaké další povinné ručení na jiný vůz?
No já už mám uzavřené povinné ručení na jiný vůz, ale u jiné pojišťovny.
A mohu se zeptat u které?
No, u *******.
A mohli bychom spolu porovnat vaše stávající povinné ručení s nabídkou, kvůli které volám já?
No klidně.

Začne se vyptávat na veškeré údaje o našem autě. Značka, objem motoru, jak řídím dlouho, jaké mám bonusy, kde parkujeme apod. Když to všechno zadá do počítače, povídá:

No, tak v naší pojišťovně by vaše povinné ručení placené čtvrtletně vycházelo na dva tisíce jedno sto šedesát korun. Mohu se zeptat, kolik platíte u vaší pojišťovny?

No já čtvrtletně platím sedmnáct set osmdesát devět. 

Chvíli ticho. A pak ze sebe začal soukat:

No vidíte. Tak ono se někdy stane, že jedna pojišťovna přijde s lepší nabídkou než ta druhá. Ale každopádně máme i jiné skvělé produkty, které bych bych vám mohl nabídnout. Ale to když tak někdy příště. Pokud na mě tedy nemáte žádné dotazy nebo přání, já bych se s vámi rozloučil a popřál pěkný den.

Děkuji. Nápodobně.

Můžu potvrdit, že ten den byl nádhernej.