Helimadoe se nečte Helimadou

Povím vám příběh, který se skutečně stal. Jak taky jinak na tomto blogu, že? Odehrál se v době, kdy jsem jako teenager bojkotoval veškerá díla české literatury, takže například o tom, že "jakýsi" Jaroslav Havlíček napsal "jakýsi" lyrický příběh s názvem Helimadoe, který byl i zfilmován, jsem neměl ani tušení.

Sedím vám takhle jednou večer v obýváku a večeřím. Televize puštěná na prvním programu jako kulisa.

Do obýváku přichází mamka "zas něco chtít". Když zjistí, co běží v televizi, povídá mi:
"Jé, Helimadoe."

Nechápavě se na ní kouknu a snažím se zapojit veškerá jazyková centra ve svém mozku, jakým že jazykem to na mě právě promluvila.

Povídám: "Cože?"

M: "No, Helimadoe."

Já: "Heli- co?"

M: "Ježiš, Helimadoe, ne? Neznáš Helimadoe?"

Já: "Helimadoe???"

Z podobně začínajících slov jsem znal tak maximálně heligon nebo helium (to jsem si pamatoval z chemie), ale Helimadoe?

M: (už naštvaně) "No Helimadoe, nééé?" (a pokynula hlavou směrem na televizi)

Napadlo mě, jestli se mamka nedala jako samouk na finštinu nebo něco podobného, což by podle toho gesta hlavou mohlo znamenat, že televize se finsky řekne Helimadoe.

Tak jsem ji chtěl jakožto čerstvý angličtinář přebít svým trumfem:

"No jestli to je anglicky, tak to čteš špatně. Četl bych to Helimadou, ale ne Helimadoe."

Ani to se neujalo. Ještě mě napadl poslední zoufalý pokus, že bych na ni vychrlil A, E, I, O, U, ale to jsem v posledním okamžiku vzdal.

Snažil jsem se alespoň celou situaci zlehčit, a tak jsem začal mluvit jako robot:  "Já nerozumět, co ty mluvit."

Ale to už zbýval jen krůček k mé kapitulaci a já, neznalý literární analfabet, jsem byl nucen se zeptat, co to je to Helimadoe, což mi mamka nakonec ochotně vysvětlila.

A poučení?

Kromě školy se na vzdělání svých dětí musejí podílet i rodiče. Jejich role je často nenahraditelná.