Česká podnikatelská pojišťovna - děs, běs, hrůza

(Pokračování článku "Měl jsem bouračku"). Druhý den jedu potvrdit škodní událost na viníkovu pojišťovnu. A tady začíná to pravé terno. Mezi Pankrácí a Budějovickou se nachází Česká podnikatelská pojišťovna. Po mé zkušenosti se slečnou Stejskalovou, která pracuje na oddělení škodních událostí, nemůžu této pojišťovně nějak přijít na jméno. Stále ale věřím, že zde pracují i schopnější zaměstnanci.

Vcházím do České podnikatelské pojišťovny do místnosti hlášení škodních událostí. Nikde nikdo. Než přijde slečna Stejskalová, uběhne asi minuta. Už je tady. Tak fajn.

Já: Dobrý den, přijel jsem potvrdit škodní událost.
Slečna Stejskalová se ptá, zda jejich technik nafotil nabourané auto.
Říkám, že bourané auto fotili policajti.
Ona: To je mi k ničemu. Mně zajímá, zda to nafotili naši technici. Je to pro naši potřebu posouzení míry poškození.
Já: Prosím vás, mohla byste mi říct, KDY a KDE by to vaši technici měli nafotit? Vždyť jsem s tím autem jel rovnou do servisu. To jsem s tím měl jet nejdřív k vám do pojišťovny to nechat nafotit? Včera v šest hodin večer?

Ona: No, to je jedno. Řekněte mi adresu toho autoservisu.
Já: Bělehradská 13. Tady to máte na tom jejich razítku. (opisuje si adresu z jejich razítka)

Čekám minutu, dvě, tři. Slečna Stejskalová tam stále něco klofe do klávesnice. Říkám si v duchu, no že by hledala na klávesnici číslo 13, když tam má jen klávesy od nuly do devítky?
Po čtyřech minutách povídá: Sakra, mně to tam nechce vzít tu třináctku.
(No, tak jsem měl pravdu - říkám si v duchu. )
Já: Jak vám to tam nechce vzít třináctku?
Ona: No systém mi v Bělehradský ulici číslo třináct nenajde.

Já: Tak to tam napište normálně natvrdo, ne? Prostě Bělehradská 13.
Ona: No, to právě nejde. (Problém číslo 1 - v ČPP údajně nelze zadat do protokolu číslo popisné, lze jen vybrat číslo, které jim systém nabídne)
Pak se odmlčí, neustále kroutí hlavou a diví se. Číslo popisné už pak neřešíme.

Ona: Vy jste v době nehody řídil poškozené vozidlo, je to tak?
Já: Ano.
Slečna Stejskalová si opisuje další položky z protokolu s názvem Potvrzení o účasti na dopravní nehodě, který nám oběma účastníkům vytiskli policajti na místě. Dalších dvacet minut mlčíme a je slyšet akorát klofání do klávesnice.

Ona: Vozidlo je pojízdné?
Já: Ano. Říkal jsem vám přece, že jsem s ním odjel do servisu.
Ona: Ano, ano, máte pravdu.
Slečna Stejskalová si ode mě bere řidičák, techničák, občanku a údaje o pojistce a odchází.
Čekám dalších pět minut v místnosti čtyři krát dva metry.
Po těchto pěti minutách přichází slečna Stejskalová a přináší vyplněný formulář. Jeden, slovy JEDEN list papíru formátu A4 jsme vyplňovali tři čtvrtě hodiny!!!!!!!!! Neumím si představit, že by přede mnou byli třeba tři lidé ve frontě. Naštěstí jsem tam byl sám a první, takže to vzalo "jen" těch 45 minut.

Kontroluju formulář a zjišťuju nesrovnalost (Problém číslo 2):
Já: Prosím vás, tady ten telefon na majitelku poškozeného vozidla je špatně (vozidlo, které jsem řídil, nepatří mně, ale jiné osobě).
Ona: No to mi tady vygeneroval systém.
Já: Jak vám to mohl vygenerovat systém? Její číslo jsem nikomu neříkal. Ani policajtům, ani viníkovi nehody, ani asistenční službě, nikomu. Navíc tohle číslo začíná předčíslím 607.

Ona: A to určitě není její číslo?
Já: Ne, to stoprocentně není její číslo.
Ona: No dobře, ale to je prostě povinnost tam uvést telefonní číslo. Ale nebojte, majitelce stejně nikdo volat nebude. Hlavně že tam je telefon na vás a na ten autoservis.

Smířil jsem se tedy s tím a koukám znovu do toho lejstra.
Nevěřím svým očím, co jsem tam zase našel. (Problém číslo 3) Mé telefonní číslo (začíná na 777) je napsané v kolonce u toho autoservisu.
Já: Prosím vás, nezlobte se na mě. Ale tohle telefonní číslo je moje.
Ona: (Už začíná soptět.) No vždyť jste mi ho hlásil.
Já: No ano, ale vy jste ho napsala jako kontakt na ten autoservis. Takže až se bude váš technik chtít spojit s autoservisem, to jako bude volat mně?
Ona: Dobře, já to škrtnu.

Já: (všímám si dalších nesrovnalostí) (Problém číslo 4) Prosím vás, tady je další chyba. Adresa toho autoservisu je přece Bělehradská 13. Vy jste sem napsala adresu Bělehradská 1051/17. Kde jste k ní přišla?
Ona: Vždyť jste mi to diktoval.
Já: To není pravda. Adresu jste si přece vy opisovala z toho jejich razítka. Opisovala jste si jejich adresu i číslo jejich pevné linky.

(Vzpomněl jsem si na ten problém s číslem popisným. Nemohla tam zadat třináctku, tak tam očividně nechala číslo, jaký jí nabídnul systém, a vůbec jí to nepřišlo divný.)

Ona: (sekne po mě hlasitě) Počkejte chvilku. (odchází za dveře se s někým poradit)
Po chvíli přichází zpět.
Ona: Tak jsem mluvila s naším technikem. Na té adrese tolik nezáleží (Pozn. autora: Na adrese nezáleží????). On říkal, že to tam najde.

Já: No hlavně ať nevolá mně na mobil. Já bych mu asi moc nepomohl. To moje telefonní číslo ale prosím vás škrtněte a napište do kolonky k mému jménu.
Ona: No to nejde. Ono už je to v systému zadaný a já už to tam neopravím.

Já: Nezlobte se na mě, ale já tenhle protokol nepřevezmu.
Ona: Ukažte. Dejte to sem.

(Bere můj protokol do ruky a propiskou škrtá moje telefonní číslo u kontaktu na autoservis.)

Já: No to je hezký, ale tenhle papír si přece odnesu já. Bude to opravený i v tom papíře, kterej dostane do ruky váš technik ? Asi ne, co?
Ona: No nebude, ale on už o tom ví.
Já: No jestli se to u vás řeší takhle, tak budiž. Tady ještě koukám (Problém číslo 5), že jste tu napsala další chybnou informaci. Tady je napsáno "Nebylo uvedeno, zda je vozidlo pojízdné". Vždyť jsem vám jasně říkal, že s tím vozidlem jsem odjel do autoservisu a sama jste se mě na to, zda je vozidlo pojízdné, ptala. Odpověděl jsem, že JE pojízdné.

A tady přichází korunovace celého tohoto excesu. Přichází vtipnější scéna, než když Michal Jančařík předpovídá počasí v červených přiléhavých džínách. Co byste řekli, že udělala?
Ona: (funí jak Etna před výbuchem, bere do ruky čistý papír, do druhé ruky propisku a píše na něj doslova:)
"Dne 28.3. 2008 - Vozidlo je pojízdné."
Vztekle přidává svůj podpis přes druhou půlku stránky a práskne tam razítko.

A posune tenhle papír po stole směrem ke mně.

Já: To je nějaká oficiální listina? Nebo co to má být, prosím vás?
Ona: (supí, ale pořád se drží, já jsem ji asi fakt vytočil) Tady máte potvrzený, že je to vozidlo pojízdný.
Já: (hlava mi to nebere) Ale já přece vím, že je to vozidlo pojízdný. Na to nepotřebuju žádný potvrzení. Sám jsem s ním odjel po nehodě do servisu. Já chci, abyste to opravila v tom protokolu, protože já jsem UVEDL, že vozidlo je pojízdné. A vy zde píšete, že "Nebylo uvedeno, zda je vozidlo pojízdné."
Ona: Ale tam já to už neopravím.
Já: Neopravíte?
Ona: Ne.
Já: Proč ne?
Ona: Protože to nejde. Systém mi to nevezme.
Já: Dobře. To mi stačí. Děkuju vám. Na shledanou.
Ona: (nepozdravila!!!!!!!!!!)



Závěr je tedy tento: Tři čtvrtě hodiny jsme vyplňovali jeden list papíru A4, ve kterém slečna Stejskalová napsala pět, slovy PĚT chyb.

A já se jen snažil řídit pokyny, které sama Česká podnikatelská pojišťovna přímo uvádí na tomto formuláři dole pod čarou. Cituji: "Zjistíte-li jakékoliv nesrovnalosti v údajích nebo budete-li požadovat jejich doplnění, bez zbytečného odkladu nás prosíme kontaktujte."

Jak je vidět, je tam ta věta úplně zbytečně.


Poznámka k fotografiím: Pomocí počítače jsem vymazal osobní data zúčastněných a ponechal jen ta, která jsou zmíněna v tomto článku.