Dnešní fotografické matiné na téma "Přání" jsem nestihl, přesto si budu přát a popřeji. :)
Přání otcem myšlenky, říká se. A od myšlenky k uskutečnění nemusí být dlouhá cesta.
Moje žena se mě, jako každý rok, ptá, co bych si přál k Vánocům. A já vždy stejně usilovně přemýšlím, co bych si mohl přát, co si vůbec přeji a po čem toužím. Nemohu na nic přijít. Znamená to, že už mám všechno? Nebo jsem dospěl a v materiálních věcech už nenacházím radost? Nevím, snad... Přesto mám přání. Přání, které můžeme splnit společně.
Přeji si, aby se žádný člověk na této planetě nebál/mohl naplnil svůj život, aby dělal, co jej baví, k čemu má vlohy, k čemu je předurčen a to bez ohledu na to, co si o tom myslí jiní.
Přeji si, abychom se k sobě chovali hezky, s láskou a respektem, abychom se na sebe usmívali.
Přál bych si, abychom si nejen o Vánocích dokázali uvědomit, co je a není pro naše životy podstatné a dokázali na všem hledat tu lepší stránku.
Přeji si, aby každé dítě mělo domov, tátu i mámu, kteří se milují, nehádají se kvůli maličkostem a kteří jsou svým dětěm dobrým příkladem.
Přeji si politiky, kteří berou svou práci jako výsadu a prestiž, že jim byla dána důvěra občanů, aby pracovali pro jejich blaho.
Přeji si média, která budou informat věcně, nezaujatě, média, jejichž obsahem bude kultivovat, obohacovat a vzdělávat.
Přeji si silniční provoz, kde vládne ohleduplnost nad agresivitou, kde je primárním cílem dostat se z bodu A do bodu B bezpečně a né v rekordním čase.
Přeji Vám všem krásný den, pohodové prožití Vánočních svátků, legraci na Nový rok a úspěšný nový rok plný lásky a radosti. ;)
