Rande naslepo – risk, který obvykle končí fiaskem…anebo?

Neodpustím si reakci na mimořádně zjednodušující článek Karolíny Vrbasové, před několika dny publikovaný na Seznam.cz.

Let's CelebratelabeArt

Na rozdíl od autorky zmíněného textu nepovažuji seznámení přes internet za způsob zavrženíhodný. S mým “internetovým” manželem se naopak divíme lidem, kteří v takových intencích ještě dnes uvažují. Oba jsme strávili na seznamkách řadu let a každé osamělé duši, která netrpí bezbřehou naivitou, je tedy přiměřeně osobnostně vyzrálá, bychom ji vřele doporučili.

Brázdění internetovými seznamkami bezprostředně po rozvodu, jak zmiňuje autorka článku,  pochopitelně nepřináší uspokojivé výsledky. Na vině ale není seznamka, nýbrž naprostá nepřipravenost dotýčné/ho na nový vztah. Po rozvodu bych každému předepsala povinný roční citový i sexuální půst a poctivou práci na sobě samé/m. Mně trvalo téměř deset let než jsem se dopracovala alespoň k částečnému pochopení toho, proč mi první manželství nevyšlo a co budu muset napříště udělat jinak, pokud budu chtít najít partnera pro druhou půlku života.

Na seznamky jsem se osobně vrhla v době, kdy jsem stála o poznání pevněji na nohách. Písemný kontakt jsem navázala s více než sto kandidáty lásky (stejně jako můj muž). Komunikace to byla až na naprosté výjimky velmi obohacující. Mimo jiné mě přivedla k poznání, že třeba zůstanu sama, jinými slovy, přestala jsem v sobě cítit tu naléhavou potřebu za každou cenu někoho najít. Nicméně, zůstávala jsem otevřená  všem možným scénářům a seznamky neopoustěla.

Pro člověka jehož sebevědomí spadlo na nulu, nebo který se cítí vnitřně osamocený, působí zpočátku každý nález v emailové schránce jako balzám na duši. S každou pozitivní odezvou, s každým sebemenším komplimentem, či projeveným lidským zájmem o vlastní osobu  roste naše sebevědomí a tím se viditelně proměňuje naše vnější vyzařování. Člověk najednou dostává pozitivní zpětné vazby na svou osobu i ze svého “reálného” prostředí a to se promítá zpět do toho “virtuálního”. Může se nakonec i stát,   že nějaký dlougodobější pobyt na seznamkách, nám nepřímo dopomůže najít člověka v “reálném” prostředí.

Internetová seznamka má z mého pohledu jednu velikou výhodu. Umožňuje oddalovat fyzický kontakt lidí na dobu, kdy jsou na něj dostatečně připraveni. Tohle funguje perfektně zejména při navazování vztahů s muži ze zahraničí. Zamilováváme se postupně, nejdřívě naše duše až pak naše těla. Je v tom něco starosvětského a právě to se mi líbí. S první vážnou známostí ze seznamky jsem si dopisovala pět měsíců než jsem vydala do Etiopie.

Psychologové varují a jako paralelu k problematickým internetovým známostem uvádějí opakovaný krach  “virtuálních” vztahů založených na dopisování vězňů se ženami na svobodě.  Riziko, které mají na mysli, že v “reálném” světě neustojíme, co jsme si vyfantazírovali, na nás čeká ale všude. Máme v sobě zabudované zamilovávat se intenzivněji do obrazu, který si o druhém člověku vytváříme než do něj samotného. Permanentní korekce takového postoje je nejen projevem naší zralosti, ale zároveň nutnou podmínkou pro hledání partnera prostřednictvím seznamky, kde právě okamžitá konfronatce s “realitou” chybí. Neméně důležitá je také schopnost číst mezi řádky, věnovat větší pozornost tomu o čem dotyčný/a mlčí než tomu o čem se snadno rozepisuje.

Při “randění na slepo” prý můžeme narazit na devianta. Toho bohužel můžeme objevit, po několikaletém soužití i ve vlastní ložnici, Karolíno Vrbasová! Dokonce náš budoucí vrah vedle nás může nějaký čas nerušeně oddychovat. Nevím, proč by všechny psychiatrické případy měly být šmahem přisuzovány právě internetové seznamce. Na internetu se pohybuje spousta normálních lidí a jen my určujeme komu budeme věnovat svou pozornost a komu nikoliv. Co si do svého života přitáhneme, s tím se budeme muset holt potýkat. Pokud nás  tzv. dostávají inzeráty zoufalců, podivínů a neinteligentů, jak o tom píše autorka, tak bychom nejspíše samy měli vyhledat odbornou pomoc, abychom zjistili, proč tomu tak je a co bychom v té věci mohli podniknout, abychom k sobě přitahovali odpovídající “materiál”.

Jakékoliv hledání vysněného partnera vždycky byl, je  a zůstane riskantní podnik. Kdo se moc bojí nebo příliš kalkuluje, snižuje si šance na jeho nalezení. Já jsem svého druhého muže našla na druhý pokus, na druhém konci světa, po více než třech letech intenzívního hledání na seznamkách. Kdybych se řídila zásadami Karolíny Vrbasové,

• nikdy neposkytujte druhé osobě jakoukoli informaci soukromého charakteru, telefonní číslo, adresu, místo svého pracoviště, informace o rodině,

• schůzku naplánujte na frekventovaném místě,

• v záloze si ponechte kamarádku na telefonu, která vám v případě nouze zavolá, že musíte akutně odjet například za babičkou, která si náhle zlomila nohu,

za plukovníkem jihoafrické armády do Etiopie (první pokus)  ani za jihoafrickým námořníkem do Jižní Afriky (druhý pokus), bych se nikdy nevypravila.

P.S. Naše šťastné “internetové” pět let trvající manželství (žijeme spolu osm let), se stalo příkladem pro příbuzné z manželovy strany. Jeho bratr si našel druhou ženu  na internetu stejně jako manželova první žena tam našla partnera a všechny vztahy klaply.