Jak léčit nemocnou společnost?

Osmdesát procent mladých lidí současného západního světa pociťuje ztrátu smyslu. Veškeré “život ulehčující technologie”, úspěch, bohatství a moc nedělají lidi šťastnými.

Virtuální sociální sítě nejsou záchytné. Naopak. Lidé se skrze ně propadají čím dál hlouběji do úzkostí, depresí a pocitu osamocení. Dochází k masivnímu nárůstu mentálních onemocnění.

Co se to děje?

Odpověd nabízí britský psychiatr, filosof a neurověděc Dr. Iain McGilchrist ve svém životním díle, které zatím na českém trhu není k mání. Čerpám tedy z podcastů, které se vztahují k jeho první knize The Master and His Emissary (2019), jejímž cílem je osvobodit zejména mladé lidi z reduktivního materialismu.

McGilchrist propojuje poznatky z oblasti neurověd, psychologie, filozofie a historie. Přepisuje výzkumy týkající se funkce mozkových hemisfér, které byly prezentovány v rámci populární psychologie od sedmdesátých let minulého století (po prvních operacích mozku). Přestože podle něj téma hemisfér není dnes v odborných kruzích v kurzu, McGilchrist s neutuchající energií nabízí svůj pohled na věc, vzešlý z více než čtyřicetiletého bádání. Poznamenává, že v době jeho studia medicíny se vůbec o pravé hemisféře nemluvilo, všechno bylo jen o levé. Uvádí, že když mrtvice postihne pravou hemisféru, svět dotyčného člověka se změní devastujícím způsobem, protože se náhle ocitne ve zcela jiné realitě. Když postihne levou, člověk může mít různá omezení, ale když přežije, zůstává stále ve stejném světě. McGilchrist zmiňuje případ sedláka, který pěstoval nejrůznější odrůdy mrkve a znal všechny jejich názvy. Po mrtvici pravé mozkové hemisféry nerozeznal krávu od koně.

Levá hemisféra je úzce zaměřená na obstarávání potravy a vytvoření hnízda, tedy na přežití. K tomu využívá nejrůznější způsoby manipulace. Musí být neustále ve střehu, aby nepřišla o to, co získala. Vztaženo ke dnešku znamená to nenasytnost, chamtivost, machiavellistickou manipulaci a netrpělivost. Zaznamenáváme Dunningův–Krugerův efekt. Sručně řečeno, levá hemisféra neví, že neví a myslí si, že ví více. Je povýšená, pohrdavá a posměšná. Nevěří, kontroluje a je zlostná, když někdo vybočuje z obecné uniformity. Nerozumí tomu, že běžný každodenní jazyk nestačí k popsání celé reality. Nevidí věci v souvislostech, ale v kategoriích a staví pouze na známém. Orientuje se podle map, které si vytváří, které ale nejsou obrazem celé reality. Explicita, převídatelnost a abstrakce jsou jejími dalšími vlastnostmi. Je statická. Hraje na jistotu. Levá hemisféra je zodpovědná za redukcionistické, mechanické, utilitaristické a exploativní vztahování se ke světu. K přírodě se nechováme jako bychom byli její součástí, využíváme ji pouze jako zdroj potřebný k naplnění našich stále se stupňujících požadavků.

Pravá hemisféra je otevřená, bdělá, schopná reagovat na to, co by mohlo nastat. Počítá s nejistotou. Posuzuje věci ve své jedinečnosti a potencionalitě. Vnímá svět jako organický a propojený celek. Oceňuje zkušenosti. Je empatická. Rozumí implicitnímu – metafoře, mýtům, rituálům, umění a posvátnému. Má smysl pro humor. Je to ta část mozku, která nás spojuje s okolním světem. Levá hemisféra nás odpojuje od nás samých.

Levá hemisféra je snem všech byrokratů (a fundamentalistů) říká autor, a pravá jejich noční můrou. Hemisféry často nejsou kompatibilní. Bohužel dnes jsme okouzleni podle McGilchrista tou méně inteligentní částí mozku, která umí dobře prezentovat, co ví a umí. Je ale relativně stupidní i když se jí nedá upřít, že stojí za velkým civilizačním pokrokem.

Ve starém Řecku a Říme a pak také v renesanci byla součinnost obou mozkových hemisfér harmonická. Začátkem osvícenství, začíná plíživá „kolonializace“ našeho mozku povrchní levou hemisférou. Dnešní důraz na racionalitu (tvrdá data, evidence based), vědu a technologie je nepřiměřený. Nejdeme dobrým směrem, míní dr. McGilchrist.

Mozek je asymetrický. Hemisféry jsou oddělené (i u zvířat). Pro správné fungování je třeba součinnosti obou. Jenže v procesu evoluce se mozkové hemisféry od sebe ještě více vzdálily a Corpus callossum (nervová struktura bílé hmoty) původně zajišťující komunikaci mezi oběma hemisférami, ji v současné době blokuje.

McGilchrist dochází k závěru, ža jako jedinci i společnost jsme fixovaní k levé mozkové hemisféře, která je vůči pravé insuficientní, a to jak v oblasti sociální a emocionální intelligence, tak i kognitivní!

Co s tím?

Obnova rovnováhy mezi hemisférami je klíčová pro řešení mnoha současných problémů, jako jsou ekologické krize, sociální nerovnosti a ztráta smyslu života. McGilchrist vyzývá k oživení opravdového zájmu o mezilidské vztahy, o přírodu (přiblížit se divočině) a o posvátné. Také o ty malé věci, které k nám mohou silně promlouvat. Je důležité učit se soucitu s druhými a skromnosti. Žasnout nad krásou a cizelovat v sobě smysl pro zázrak. Už jen tímhle nastavením se řada problémů zmírní, je přesvědčen McGilchrist.

O pozornosti, kterou věnujeme lidem a věcem, mluví jako o morální kvalitě. Dnes naši pozornost nepřitahuje dobro, krása a pravda. Cení se síla a moc. McGilchrist nás nabádá, abychom to změnili a my starší otvírali zejména mladým lidem oči. (Ke studiu myšlenek Iaina McGilchrista jsem si ještě vzala knížku Studie o počátcích uvažování o kráse v antickém Řecku, Vysoká škola umělecko-průmyslová v Praze, 1997).

V debatách se McGilchrist také točí kolem vzdělávání. Mluví o tom, že ne každý může jít na universitu, ale zároveň zdůrazňuje, že by měla být pro lidi možností během celého života. Klade důraz na sebe disciplínu, která je obranou proti tyranii. Kde není cit pro to, co se po lidech žádá, tam nastupují pravidla, algoritmy, manuály.

Člověk by měl být veden svou rodinou a učiteli k pochopení toho, že to není jen o nás jako o jednotlivcích, ale o celé společnosti, ve které žijeme a kterou společně budujeme. Celostní vidění věcí v kontextu, zabezpečuje pravá mozková hemisféra. Deficit jejího zapojení způsobil, že jsme dnes tam, kde jsme. Přestává nám být jasné, co znamená být lidskou bytostí v nejširším slova smyslu. Stát se lepším člověkem nás žádný stroj nenaučí.

P.S. Berte tento můj text, prosím, jako jen takové letmé přiblížení myšlenek dr. McGilchrista, které mě nenechávají v klidu. Ráda bych se dočkala českého překladu knih zmíněného vědce, abych si byla jistá, že všechno chápu správně. Tohle už jsou pro mne nedostatečně známé vody, ve kterých bych se nerada utopila. Umím si představit, že dr. McGilchrist bude mít ve vědeckých kruzích i nějaké oponenty. Ale držela bych se toho, co vědec říká na adresu náboženství: „Je jedno, jestli Bůh skutečně je a jakou má podobu, chovejme se tak jako by byl“. Stejné pro mne platí i v případě teorie funkce mozkových hemisfér dr. McGilchrista.

Zde je fantastický fim o dr.McGilchrist: