Home office aneb můj šéf mě nechal dva roky si hrát

V letech 2001-2003 jsem byla zaměstnaná v jedné malé počítačové firmě jako projektová manažerka. Mým úkolem bylo vymyslet podobu virtuální galerie, která by nabízela obrazy do zahraničí a současně navrhovat Flash weby pro byznysy.

Krátce po nástupu si mne zavolal ředitel a spolumajitel společnosti T.K. a navrhl, jestli bych nechtěla pracovat z domova. O takovém způsobu práce jsem do té doby četla jen v odborné zahraniční literatuře. Zapamatovala jsem si, že se nabízí pouze vybraným pracovníkům. V tomto případě to bylo trochu jinak. Ředitel společnosti usoudil, že mé neutuchající nadšení a pracovní nasazení bude pro ostatní IT zaměstnance rušivé, a tak mi připravil odpovídající finanční ohodnocení, počítač, mobil, auto a zamával na cestu. Konzultace jsme měli jednou týdně, někdy dokonce jednou za dva týdny.

Cítila jsem nesmírnou odpovědnost za důvěru, kterou do mne ten člověk vložil. Jako s větrem o závod jsem se pustila do práce. Celé dny a noci jsem trávila u počítače. Většinou v pyžamu. Jen stíhání posledního nočního vlaku (směr Klánovice – Praha Nádraží Vysočany) pro mou spolupracovnici R., mě donutilo na sebe něco hodit. Také pro případ, že by mě chytili policajti za rychlou jízdu anebo když jsem si šla přes den koupit Magnum Classic a bulharskou Medvědí krev. Moje dorůstající děti měly pocit, že nic pořádného nedělám a žalovaly na mne rodičům. Ty moc dobře věděli, s jakým nasazením pracuju. Hodně věcí jsem s nimi konzultovala. Měli spíše strach o mou odbornou asistentku R., abych ji svým workaholismem nezničila.

V průběhu dvou let jsem strategicky i esteticky navrhla a autorsky dohlédla čtyřiadvacet projektů. Brány podniku opustilo třináct, což bylo málo na to, aby se o mne nepokusilo vyhoření. Sbalila jsem tedy svých pět švestek a odjela na dobu neurčitou do Jižní Afriky. S mým současným mužem jsem se psychicky i fyzicky srovnala a po čtyřech letech se vrátila do Čech. Už zase sedím v home office, respektive trávím v něm hodně času, dnes již bohužel neplaceného.

Je asi důležité zmínit, že v době, kdy moje placená práce byla realizována výhradně z domova, jsem byla rozvedená bez partnera, děti byly na vysokých školách, bydlela jsem v domě se zahradou a hlavně, byla jsem přesycená sociálními kontakty.

Svému šéfovi T.K. nepřestanu být nikdy vděčná za to, že mě nechal dva roky si hrát, experimentovat. Setkání s ním pro mne bylo transformativní ve všech směrech. Díky jeho velkorysému přístupu jsem pak mohla pracovat na dalších zajímavých projektech. A konečně, bez této zkušenosti bych jen těžko dokázala objevovat a uvolňovat kreativitu v jiných lidech. Dnes se snažím snad s podobnou velkorysostí vracet, co jsem kdysi dostala.