Scénický boj s plným kontaktem a LARP

Co má společného scénický šerm a sex? Patří ke hře na hrdiny boj? Jistě. Je však možné dopustit u živého hraní na hrdiny (LARP – live action role-playing /game/) přímý fyzický kontakt účastníků?

Napětí při barokním turnajiarchiv autora

V rámci hry LARP se můžete stát, čím jen chcete, převtělit se do postavy žebráky či krále, zahrát si roli gladiátora i císaře. Jedná se o divadelní tvar, kde herci amatéři jsou současně diváky a děj má volný průběh. Často se zobrazují konflikty a jejich řešení, čímž se dostáváme k úvodní otázce - boj a přímý fyzický kontakt, ano či ne?

Prosím bez pohoršení, lze na tuto otázku nahlížet jako na stanovení hranic u sexu. Co partneři do svých hrátek chtějí vnést a s čím oba souhlasí, to je přípustné. Jediným měřítkem potom zůstávají platné zákony a jisté ohledy na okolní komunitu.

Dalším, méně humorným, argumentem je skutečnost, že jde především o „hraní“ rolí, tedy o dramatickou činnost byť v situaci kdy divák splývá s aktérem. Divadlo se bez scénického boje obejde… to špatné divadlo. Již od dob renesančního divadla tam, kde to hra vyžaduje, nastupuje střetný boj herců. Předmluvu ke knize nestora současných swordmasterů Williama Hobbse napsal sir Laurence Olivier (pro mladší ročníky titul sir udělen za herecké! zásluhy). Když čtete povzdychnutí nad desítkami zranění utrpěných při scénickém boji, není jeho předmluva o „nechci na scéně šermovat“ je o myšlence školeného a bezpečného boje. Jak si dále vysvětlíme i ten ovšem občas bolí.

Scénický boj má tedy své místo při hraní na hrdiny, musí být přijatelný pro účastníky, bezpečný pro ně a pro okolí. V těchto intencích tedy budeme uvažovat o kontaktním boji v LARP.

V zásadě existují tyto možnosti jak inscenovat boj:

symbolicky – textem, tancem, zástupnou hrou…, zcela bezpečné a často umožňující napětí jako v boji, losování a hádání počtu prstů může být emočně stejně vypjaté, jako duel s pistolemi, ale k diskuzi o tomto způsobu jsou povolanější odborníci na hry

bezdotykovým stylizovaným bojem – soupeři naznačují bojové akce v takové vzdálenosti a předstírání, že i při maximální chybě nemůže dojít ke zranění, pro okolí jde o zcela přiznanou licenci, paradoxně pokud mají aktéři dobrý výcvik ve skutečném bojovém umění, může jít o dokonalou iluzi boje (herecké mistrovství nestačí, jako tanec prostě také nelze jen předstírat), naopak u netrénovaných jedinců se většinou zvrhne na dokonalou frašku (ve špatném slova smyslu), bezpečnost okolí lze zajistit odstupem, estetický šok nelze vyloučit

částečný kontakt – při použití čepelí jde útok na obálku těla či v takovém úhlu, aby při protažení útoku docházelo k potenciálnímu zásahu, při technikách neozbrojeného boje dochází k fyzickému kontaktu na bezpečné části těla a u pák či porazů, v zásadě nepreferovanější způsob, lze se ho naučit v řádu desítek hodin přípravy

plný kontakt – ne nejde o ultimátní boj, pouze při této variantě výborně vycvičení herci, častěji bojovníci jednotlivých stylů, předstírají boj s nasazením reálných technik prováděných s minimální silou, s perfektním bezpečným načasováním či s použitím úmyslných chyb, dochází ke kontaktu jako v plném boji, ale síla úderů je kontrolovaná, útoky jsou prováděny tak, aby při chybě nedošlo k závažnému zranění, ale drobné nehody se předpokládají, tímto způsobem je natočena většina dobrých filmů o bojovém umění (podívejte se někdy na „zkažené“ záběry z filmů Jackieho Chana nebo Jet Liho, bolí to), u LARP se jedná většinou o „dřevárenské“ postupy, šerm s předpokládaně bezpečnými rekvizitami

záznam skutečného boje – jen pro šáhlé povahy, může být součástí uměleckého díla dokumentární povahy, pro naše účely zcela nepoužitelné, i sportovní boj s pravidly je pro hraní rolí nebezpečný a především nesmyslný, při střetu na planši jde o vítězství, při šermu dřevěným mečem jde o ztvárnění role, pokud mám šermovat jako tupý troll, tak zkrátka s paladinem asi prohraji… nejde o pohár, jde o hru, takže na masakr protivníků rychle zapomeňme (nebo si zajděte do šermírny či ringu, rád vám umožním změřit síly), ani to co probíhá na larpových bitvách není tento případ, tam nikdo neakceptuje zranění natož vážné následky

Pokud vyjdu z naznačených možností, přikláním se proužití při LARP k třetí a čtvrté variantě. Respektive u propracovaných her se scénářem střetnutí a pro použití u CP (postav hraných organizátory) je vhodnější scénický boj s minimálním kontaktem a v zásadě dohodnutým průběhem, u bojových larpů (dřeváren) jde o plný kontakt s kontrolou následků.

Zastavím se nejprve u plně kontaktního způsobu, pro LARP jde o zástupnou možnost při bitevních a duelových střetnutích, jde o průsečík mezi sportovním kláním o určení vítěze a hraním rolí. Pochopitelně je možné ho užít i u předem domluveného výsledku scénky. Nevyhneme se mu, je zkrátka žádán a ve světě osvědčen, výroba zbraní a pomůcek pro tuto podobu boje je dnes mimo hranice naší republiky rozvíjejícím se průmyslem. Právě bezpečná výbava, rekvizity a ochrana, to je správný začátek. Podrobněji se o zbraních a zbrojích rozepisují jiní, stačí navštívit pár stránek zahraničních LARP organizací, či alespoň prohlédnout katalogy.

Na co zde dále klást důraz při akci samé? Bezpečnost především a ta je nesena znalostí a dovedností. Znalostí následků a dovedností ovládnout sebe a svou zbraň. Po kvalitním výcviku i magor narvaný adrenalinem dokážu kupodivu neublížit a naopak hodné děvče v dobrém rozmaru vypíchne očko či rozdrtí kost.

Kam mířit, jak vést sek či bod, pokud je dovolen tělesný kontakt, co je bezpečné držení ruky a co trvale mrzačící páka. Proč je důležitá rychlost a hmotnost pohybujícího se předmětu, kdy ustoupit a jak rozpoznat nebezpečné chování. Správně krýt, bez problému padat, zvládat stres. V první řadě jde o umění obrany, potom o umění zásahu bez ohrožení druhé strany. Toliko shrnutí nejdůležitějších znalostí a dovedností pro kontaktní boj. (Odbočka – znalost je co vím, dovednost je to co mám fyzicky vyzkoušené a ideálně i naučené).

 Školený bojovník, či herec, rozpozná nekontrolované jednání a ustoupí řešíc situaci jinými prostředky. Na scéně larpu, v divadle i filmu, nejde o to porazit a zranit, ale kooperovat, byť s cílem rozhodnout situaci (komu odebereme život). To by mělo být základem výcviku (ta kooperace, ne braní životů). Potom stačí pro začátek omezený okruh kvalitních postupů, pro útok i obranu, dle zaměření akce se zbraní či bez ní (ovšem kontaktních larpů s povolením fyzického byť kontrolovaného boje je asi minimum). Pro částečný kontakt je důležitější dobré zvládnutí několika prvků a jejich bezpečné nasazení, než široké pole technik a divácky přitažlivých grifů.

Další možností je používat takové zbraně a pomůcky, umožňující rozumným lidem boj v rámci hry a přitom splňující nároky na bezpečnost. Například šerm pak lze zařadit téměř všude, z historického hlediska se šermířská maska jak ji známe, objevuje v roce 1780 u pana La Boessiere, ale je zcela jisté, že i dříve znali šermíři různé druhy ochrany a myslím, že použití vhodně upravené historizující masky lze schválit kdykoliv od použití šermířských zbraní, včetně fedrfšvertů (meč pro cvičný boj). A v období před tím je lze nahradit variantů helmy a brnění. Ostatní krytí těla je otázkou kevlarových pomůcek a chráničů ukrytých pod kostým, nebo zcela dobových ochranných zbrojí. Ovšem tato cesta má vzhledem k finanční náročnosti smysl jen tehdy, pokud současně investujeme do výcviku alespoň přijatelného penza technik, rozhodně musíme znát teorii, proč jak a kdy.

Čímž se dostáváme k variantě scénického boje, předem zcela či rámcově dohodnuté aktivitě. Není příliš využitelná pro hraní role s nutností rozhodnout výsledkem boje, to by si žádalo buď super kvalitní porotu, nebo účastníky boje na takovém stupni schopností a morální čistoty, že si dokážou vzájemně uznat naznačené strategie a akce. Není to ovšem vyloučeno, sám jsem to několikrát prožil i byl takových situací svědkem. Pro hraní role je ovšem scénická forma boje skvělá, lze dokonale popsat postavu jen tím, jak se v boji chová, lze připravit dech beroucí scény a zážitky. Představte si jen tak dvoudenní LARP na téma císařská aréna, hráči zastupují majitele gladiátorů, jednotlivé politické kliky, císařovy příbuzné, na výsledku bojů záleží významné politické rozhodnutí, například propuknutí či zabránění lidových bouří. Hráči se účastní výcviku gladiátorů, kooperují a intrikují, otrávené maso, ztupený meč. A vyvrcholením je scénický boj v aréně, vřava, krev a řev. Palec nahoru a palec dolů pak rozhoduje o všem. Morituri te salutant!

Částečný kontakt vyžaduje výcvik v řádu desítek spíše stovek hodin, je nejtěžší, ale i mimořádně atraktivní, pro aktéry a diváky je dobře sehraný souboj srovnatelný s plnokontaktním zápasem mistrů skutečného boje.

Základem je poznání a pochopení postupů tak, jak byly vytvořeny pro reálné zápolení, ať už sportovního, cvičného nebo likvidačního charakteru. Tyto techniky jsou pak transformovány do podoby bezpečné pro smluvené choreografie, použitelné pro hravý boj s minimem nebezpečí.

Bojovník pak pomocí nacvičených akcí hraje roli, znaje význam svých pohybů nemusí pracně hledat herecký výraz, ví, že tento pohyb byl historicky určen k prohnání rapíru okem soka, a toto vědomí je pak vidět i navenek.

Použil jsem oslovení bojovník, protože ten, kdo se věnuje výcviku technik scénického boje s nasazením a snahou o pochopení, získává vhled do duchovního světa skutečných zápasníků, rytířů a šermířských mistrů. A to je (jistě ne jediná) správná cesta k hraní rolí s bojovým prvkem, dřina a pot, občas bolest a nutnost nést riziko, že způsobím nechtě utrpení či mi bude způsobeno. Sladkou odměnou je možnost předvést bojovou scénu v LARP s takovou mírou tělesného kontaktu, jakou situace vyžaduje, nikoliv se strachem, ale s nadhledem a bravurou.

Boj bez následků, radost bez pochyb, co více nám všem přát.

Fotka snad ilustruje napjetí při šermířském turnaji ve stylu baroka