Recenze a falické symboly

Není snadné dopustit se kvalitního názoru na knihu, film či jiné kulturní dílo. Většinou si čtenář recenze uvědomuje, že se jedná o autorův niterně osobní názor na věc, ale současně očekává od "profesionálního" recenzenta i hlubší úvahy.

Tak tohle si recenzovat netroufnuVoynych

Trochu jako u vína, napsat, že víno je červené, dobré a velmi chutné k masu, hmm, to není to co čekáme. Napsat, že rudý mok má plný buket, cítíme v něm zrající černé ovoce s mírným nádechem čokolády až skořicové tóny drsně dráždící naše chřípí… po napití osloví jazyk i patro hlubokým prožitkem, kulatá a masívní chuť se přes zážitek ze sladkosti mění až do dlouhého dozvuku tříslovin svírajících naše chuťové pohárky v nekonečné symfonii. Tak nějak si představujeme popis vína.  

U knihy nestačí, líbilo se mi, protože hlavní hrdina není slaboch a má kolem spoustu krásných žen. Očekáváme rozbor s mírným nádechem hluboké psychologie. Hrdinův meč je mohutný a leskne se v zapadajícím slunci, zde autorka vyjadřuje v sepětí s freudovskou psychologií podstatu postavy jako symbol mužství transformovaného do velikosti a mohutnosti zbraně. Vítězné tažení barbara příběhem a jeho získání trůnu je alegorií dospívání. Pokud se vyskytuje hrdinka a je dokonalou šermířkou, tak její schopnost ubránit se útokům je obrazem strachu z penetrace.  

Eee... Dost.  

Dovolím si tento krátký úvod do mé následné recenzní činnosti. Psával jsem do různých fanzinů a ezinů. V poslední době si udělám tu a tam čas psát na blog. Současně čtu, i když podstatně méně /maximálně tak dvě knížky týdně/ a řada věcí mi přijde natolik dobrých, abych k nim prohodil pár slov. Nebo natolik příšerných, abych se podělil o názor a zjistil, zda náhodou autorům nekřivdím a jenom jsem jejich genialitu nepochopil. Ostatně to se mi stává dnes a denně, že lidi mé názory nejsou sto uchopit jako výplod nadlidsky dokonalé mysli a hází po mě v lepším případě divné pohledy.  

Takže, co v sekci recenze najdete. Názor, pár postřehů, proč ano, proč nebrat do ruky, kde lze sehnat a někdy za kolik (když si vzpomenu).  Nenajdete odborný literární posudek, psychologický rozbor, reklamu na věštecké karty, většinou neprozradím zápleku, ale negarantuji, někdy zápletka je to jediné co lze recenzovat.  

Občas možná bude recenze úplně mimo mísu, takže prosím pěkně pro oddělení recenzí neplatí pravidla, zcela vědomě hurá do všech hrubých, odsuzujících a zesměšňujících komentářů mé práce. Místo argumentů se připouští pocity, dojmy a lehce vulgární pošťuchování.  

Přesto platí: Argument podložený důkazem je trumf. Argument podložený rozumnou úvahou je jako eso. Argument podložený silným citem je /jak jinak/ královna. Kvalitní demagogie je spodek neboli ďábel. A zábavný názor je prostě žolík. Ach, abych nezapomněl, můj hlas je samozřejmě v této demagogické literární sekci nade vše, koneckonců můj blog, můj vesmír.  

Sapra, pravidla kodexu a idnesu… no, ale když jim nebudeme žalovat… ostatně kurva se Václave neříká…