Fenixcon 2010, Zbraně chaosu a chaos ve zbraních, jak to dopadlo

Není nad večerní přednášky o šermu a zbraních... ti kdo přišli přímo z baru si zamilovali bonmot: Hrejme si s násilím.

Při předvádění technikJaroslav Houdek

První prosincový víkend je již tradičně vyhrazený setkání fanoušků fantasy a sci-fi literatury Fénixcon. I letos se v Brně sešly stovky fanů. Dům rytířských ctností se účastnil v rámci dvou aktivit, přednášky a šermírny. Obojí jsem přirozeným spádem událostí dostal na bedra já. Řekněme si tedy pár slov o tom, jak jsem vnímal páteční přednášku.

První pocit, který jsem měl po příchodu do sálu byla deprese, prázdno, všude židle, žádné volné místo na šerm a u přednáškového pultíku cizí člověk... pak jsem zjistil, že naši akci pořadatel přesunul na desátou noční...

No, potěš otěž! Rychlé volání ostatním, kdo se dostane tak pozdě z Brna domů? Nikdo... aha, všechno tedy odšermuji a předvedu s někým úplně jiným...stejně žádný divák nepřijde, který návštěvník conu by dal přednost přednášce o zbraních a šermu před nočním barem?

Hle, sláva pár řad je na začátku lehce obsazeno, tak jdeme na to.

Vtípky na téma sebevražedné komando chaosu (ano, chápete správně, rychlá smrt vlastní rukou), legrácky na téma jeden kolega je tu jako šermířský partner, druhý jako oběť, vyberte si prosím diváckým hlasováním… a hlasitý řehot (slečno v třetí řadě u vás dokonce hýkání a pán za vámi vydává zvuk ochraptělé kukačky křížené s cirkulárkou) to vše láká další posluchače a diváky.

Jsem za půlkou, odkládám poslední zbraň chaosu krvácející rukou. Nejlepší důkaz o nepoužitelnosti některých předmětů. (Ovšem ve skutečnosti se zraňuji při přípravě představení o drát zaseklý v pytli se zbraněmi, ovšem autorská licence tváří v tvář divákům dělá divy). Auditorium již je plné. Ulička také, někteří se tam válí (smíchy). Přecházím k vysvětlování nemožných šermířských technik z knížek, nesmyslů a naopak v textu divně vypadajících, ale překvapivě realizovatelných akcí. Hrajeme si s násilím a sympatie diváků se stále více přiklánějí na stranu mého kamaráda – oběti. Při předvádění scény ze Sapkowského se rozhodnu imitovat krásnou šermířku Renfri, sympatie se opět přehoupnou směrem ke mně, ovšem poznámka jednoho z diváků: „hele a byla v té knížce taky tak plešatá?“, definitivně určuje můj dnešní osud přednášejícího. Bujaré veselí již vážným tématem – šavle břicho bere, meč si ruce odnáší – zjevně nepřeruším.

Posledních dvacet minut do půlnoci věnuji dotazům, pak deset minut přidám a pak mě (poté co se kochám potleskem tak dlouho, dokud mě kolegové něžně neodkopnou do zákulisí) diváci odvláčí k baru.

Stručně řečeno závěrem, téma chaosu Fénixconu sedlo, pravda dobře fungující organizace ho poněkud popírala, nakonec i my v přednášce Domu rytířských ctností jsme se vzepřeli, takže Zbraně chaosu a chaos ve zbraních nakonec byly o šermu, diskuzi a náramné spokojenosti, nikoliv zmatek nad zmatek. Jen krvavý otisk dlaně na ubrusu se asi bude pořadateli těžko vysvětlovat.