Jak to podle posledních zpráv vypadá, budeme i nadále my nekuřáci muset i nadále zůstat pod terorem kuřácké menšiny.
Někdy se cítím, jakobych tohle všechno vykouřila. A to jsem nekuřák.
Tak já vám teda nevím, ale Česká republika je poslední země široko daleko, kde je ještě normální, že se v hospodách, restauracích a barech ještě kouří. Jako argumenty některých jedinců, že můžu jít do nekuřáckého podniků, jsou sice fajn, ale ty aby člověk pohledal. Navíc nevím, proč bych neměla mít i já možnost svobodně se rozhodnout, do jakého podniku půjdu na drink bez toho, aniž bych po odchodu z podniku smrděla jak kdybych vykouřila celý karton cigaret. To si po návratu domů musím hned mýt vlasy, které by jinak ještě den počkaly, a hlavně všechno oblečení musí taky hned do pračky. Jistě, staré oblíbené triky dát zakouřené svetry na topení jsou fajn a fungují, ale bohužel jen v topné sezóně. A to nechci vidět ty plíce, pleť, která dostává už tak zabrat atd.
Nevím, jestli jste někdo flámoval v některé ze zemí, kde se v podnicích nekouří. Moje první zkušenost byla před několika lety ve Finsku (tímto zdravím kamarádku Katalin ), kde jsme flámovali nejen s Finy do rána a mně bylo pořád divný, že nejsem unavená. Nejdřív jsem si myslela, že to bude tím, že jsem míň pila, myslím tedy alkohol, ale ve finále jsem zjistila, že to bylo "krystalicky" čistým vzduchem v hospodách a klubech.
I když Finové asi dost unavení byli, protože to, co jsem tam viděla ráno na ulicích, jsem teda nikdy před tím ani po tom neviděla a že jsem toho viděla už poměrně dost. No ale za jejich stav nemohly cigarety, ale neskutečná přemíra alkoholu. Lehká odbočka od tématu.
Teď jsem už několik měsíců v Římě, kde se taky v podnicích nekouří a navíc je spíš zvykem být neustále venku před bary, restaurace mají většinou předzahrádky, kde se teda kouřit smí, ale to aspoň nemá vliv na frekvenci mytí vlasů a praní svetrů. Proto, když jsem byla před pár týdny v Praze a šla jsem s přáteli na drink (tímto zdravím Martinu a Vojtíška), ta zahulenost celé mé osoby včetně oblečení, mně opět pěkně otrávila. A bohužel v Praze není moc zvykem stát s drinkem před podnikem, natož pak po 22:00, protože všichni Pražáci chodí spát se slepicemi, asi L
Abych teda byla trochu seriózní, v poslední době vychází různé výzkumy veřejného mínění, podle kterých si většina lidí přeje chodit do restaurací a jiných podniků, kde se nekouří. Navíc kuřáků je ve společnosti výrazná menšina, těch pravidelných asi čtvrtina. (zdroje např. Ipsos http://www.ipsos.cz/tiskove-zpravy/78-cechu-si-preje-zakaz-koureni-v-restauracich-pridavaji-se-i-kuraci-restaurace-na-to, http://www.ipsos.cz/tiskove-zpravy/zakon-o-zakazu-koureni-v-restauracich-uchrani-pred-zavislosti-30-nezletilych-kuraku nebo Stenmark http://stemmark.cz/download/press_release_koureni_2013.pdf)
Takže tímto apeluji na veškerou tabákovou lobby, naše pány hlavně modré poslance a jiné, začněte myslet na tu strašnou spotřebu šampónů a pracích prášků a elektřiny a vody a času. Nakonec mi z toho vyplývá, že možná za tím vším ve finále žádná tabáková lobby není, to by bylo moc jednoduché.
Pokud za tím vším, dle mé hypotézy žádná tabáková lobby není, tak by mne vážně zajímalo, proč jsou někteří politici proti zákazu. A argumenty o svobodě podnikání jsou kecy. Je snad podnikatel v pohostinství něco víc než já, Táňa nebo vy čtenáři tohoto textu?
