Sharing is caring aneb každý může trochu změnit svět

Za poslední měsíc jsem dala na svůj Facebookový profil kromě toho, kde se právě valím u moře nebo co teda jiného zajímavého dělám i informace o tom, co se děje ve světě kolem nás. Ta témata byla celkem tři – Dětská práce ve světě (sdílen příspěvek Člověka v tísni), několik sdílených příspěvků a komentář ohledně situace v Turecku a téma korupce (jak dnes příznačné) s názvem Dožeňme Botswanu (sdíleno z projektu Rekonstrukce státu).

Markéta Kutilová, převzato z Rozvojovky - Člověk v tísni

Nabyla jsem pocit, teda aspoň podle Facebooku, že lidi asi fakt víc zajímá, kdo kde byl na flámu, u moře, nový boty, auta, děti přátel a další ne až tak životně důležité věci. A to mám na FB většinou vzdělané lidi, kteří nesedí doma na zadku a nesjíždí jen zpravodajství některých nejmenovaných TV stanic.

A začala jsem přemýšlet, jak je možné, že to nikoho nezajímá. Nikdo nesdílel ani jeden příspěvek. O Turecko se pár lidí zajímalo, ale velmi málo.

Podle statistik dětské práce ubývá, stále jí je dost. Týká se 218 milionů dětí na světě. Zajímalo by mně, jak by reagovali lidi, kdyby se někdy s těmito dětmi setkali. S dětmi, které nemají dětství.

Jak by reagovali lidi na to, když by při demonstracích proti tzv. demokratické vládě umírali lidé, byly ohrožovány policejními složkami ženy a děti. Kdyby se to stalo v Čechách.

No a téma korupce, to asi dost lidí rezignovalo, ale jak je vidět na reálném příkladu posledních dní, i s tím se dá něco dělat. Ale když budou všichni jen mlčky přihlížet, nic se prostě nestane.

Myslím, že bychom měli přestat tak trochu myslet jen na sebe, na to, že nemáme nejnovější značku aut, že nemáme nejnovější módní výstřelky, že u nás je nejhorší vláda na světě, největší korupce, nejhorší všechno…protože není. Anebo ano, můžeme mít nová auta a boty a tak, ale pojďme taky trochu myslet na to, že jinde na světě se děje taky dost bezpráví.  A jako komentáře typu „já tam nežiju, mne se to netýká“, mi teda nepřijdou jako moc inteligentní argument.

Obdivuju lidi, kteří jezdí do různě postižených oblastí pomáhat. Zase nemůžeme tam jezdit všichni, to je asi logické. Ne každý má takovou povahu, nebo lidi mají rodiny a musí vychovávat své děti a tak, ale síla slova je mocná, takže by možná aspoň tak trošičku pomohlo, kdybychom se uprostřed toho všeho chaosu na chvíli zastavili a pomohli světu, aby byl o něco lepším místem na zemi…pro všechny…a k tomu někdy stačí udělat jen …klik…protože sharing is caring