Nejvšednější poezie všedních dnů

odposlechnuto kdysi kdesi cestou ve vlaku

9. 5. 2007

Tvař se že spíš

a poslouchej poezii života

poslouchej cvrkot brzkého rána,

kdy vlak drtí koleje,

poslouchej postarší manžele:

Ona: Tamhle kdysi bydleli

         a ten baráček ještě stojí

On: No jo.

Ona: Jé, támhle jsme kdysi šli

         To bylo dávno

         tehdy ještě před tou operací

On: No, jo, to už je dávno

Ona: Tohodle jsem si nikdy nevšimla

         dlouho jsem tudy nejela

         a když

         tak jsem seděla na druhý straně

On: No jo, je t velký

A koukni

a podívej

No jo - máš pravdu

No vidíš, tak koukej

Dívej se do kraje

když jsi zapomněl koupit noviny,

i když bys to stihnul

- měli jsme nakonec dost času.

Nechápu, proč ten vlak staví v Přelouči.

A hele, už jsme v Pardubicích.