V neděli jsem si na chvíli zapnula diskusi na Primě, kde vystupovala paní ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová z ČSSD. Tolik arogance a nekompetentnosti jsem dlouho neviděla. A víte, co je na tom nejhorší?
Ne to, jak tato paní vystupuje, ale jak se doopravdy chová.
Současná vláda se rozhodla uspořádat před volbami obrovský mejdan. Jenže na něj neměla peníze. A tak si sociální demokracie s ANO 2011 rozhodli jít do kasiček našich dětí a vnoučat a vybrat jim prasátka. Díky tomu dneska na mejdanu mohou mít všechny estrádní zpěváky a hlavní dodavatel občerstvení z nejmenovaného holdingu dostane zaplaceno dopředu a ještě si může vyfakturovat prémii za včasné dodání.
Ano, je skvělé přidat plošně 3000 všem státním zaměstnancům. Ano, nerozlišují, kdo je dobrý a kdo ne. Neříkají, kolik to bude stát. Jana Maláčová ani Alena Schillerová si nikdy nebudou lámat hlavu s tím, kdo to splatí. Prostě přidáme, dluh naroste, a že za dvacet let přijde exekutor a bude chtít peníze zpět, s tím si hlavu nelámou. Ale to opravdu chceme?
Osobně mi je tento způsob uvažování naprosto odporný. Když se před deseti lety v Česku objevily informace o tom, jak úředníci v Řecku dostávali třinácté a čtrnácté platy, řada lidí u nás nevěřícně kroutila hlavou. Ano, to byla realita. Mnoho lidí mělo v roce 2008 Porsche, aby v roce 2011 zjistili, že nemají peníze na jeho provoz a opravy. Prostě si ho nemohli dovolit. Současná realita je taková, že Řecko muselo zprivatizovat téměř vše, co mu patřilo, řada lidí žije z měsíce na měsíc a dluhy bývalých vlád nebudou schopni splatit ani jejich pravnoučata.
Už po tomto čtyřletém mejdanu neustálého rozhazování nás bolí hlava. A pokud bude současný mejdan ještě pokračovat, pak jsme na nejlepší cestě jít řeckou cestou. A to já rozhodně nechci. Půjčovat si člověk má na investice, nikoliv na spotřebu. A mám své děti natolik ráda, že na tomto mejdanu se prostě spolupodílet nechci.
