Rozhodla jsem se, že vám otevřu svou 13. komnatu a povím vám něco o tom, co prožívám ve svém soukromém životě mimo kampaň. Je překvapivě podobný tomu vašemu.
I politik je jen člověk. Takový z masa a kostí. Bývá nemocný, zlobí ho děti, uklízí doma, vaří, dělá úkoly a chystá svačiny. A taky má svou rodinu. Já mám tu nejlepší na světě. Ale teď o jednoho člověka přicházím. Umírá mi můj milovaný dědeček. Který mi dal domov a vychoval mě s babičkou a rodiči v domě, který sám postavil.
Když jsem za nim byla včera a držela ho za ruku, tak jsem si uvědomila jak důležité je mít někoho, kdo při vás bude stát v těch nejtěžších chvílích vašeho života. To, co mi dal on v dětství, mu teď mohu vrátit.
Můžu se o něj starat a dávat mu lásku, kterou mě celý život zahrnoval. Je to člověk, který mi nikdy neřekl ne. Nikdy a na nic. Vždy se pro všechny rozdal. A když mi řekl, že nám tady toho po něm moc nezůstane, že chtěl vyhrát ve sportce a dát nám všem peníze, jsem se jen usmála. Dal jsi nám dědo to nejcennější! Domov, pocit bezpečí a nekonečnou lásku. Nic z toho si za peníze nekoupíme.
A proč to všechno píšu? Protože ne vždy vypadá na první pohled tak jak vypadá. Usmívám se na fotkách, usmívám se s lidmi při kampani, usmívám se v televizi, ale uvnitř mi puká srdce bolestí.
Běžte za svými milovanými, zavolejte jim, pohlaďte je a řekněte jim, že vám na nich záleží a máte je rádi, a prožívejte každý den naplno! Jak mi včera řekl dědeček:
Ten život strašně rychle uteče.
