Přijde mi celkem úsměvné číst překvapené rozhovory s Jirkou Navrátilem o jeho coming outu. Asi nejlepší jsou otázky typu: Co na to říkali v KDU-ČSL, věděli to o vás? Ano věděli, jako to víme u dalších členů a členek.
Ale nikdo to z nás neřešil a neřeší.
Jirku Navrátila znám mnoho let a opakovaně jsem ho i volila. Nikoliv proto, jakou má orientaci, ale proto, že je pracovitý a schopný člověk a své sliby vždy dodrží. Prostě nikdo z nás neřešil, co Jirka dělá v soukromí a popravdě je do toho každému kulové. Jirka má svůj život a v politice máme řešit pouze jeho práci a názory. A tak jsem to vždy i brala.
Proto mi přišlo před třemi lety úsměvné hejtování Tomáše Zdechovského, který počtem gayů a leseb toto téma otevřel. Už tehdy se začalo otevřeně hovořit o coming outu některých členů, kteří považovali Tomášovo prohlášení jako otevření dveří k tomu, aby to přestali veřejně skrývat. Stejně to všichni o nich věděli a nemyslím si, že to je něco špatného. Nálepky ze strany některých novinářů, že lidovci jsou homofobní, protože nechtějí, aby se soužití gayů a leseb jmenovalo manželství, jsou prostě mimo. Odpovídá totiž názoru řadě lidí z této LGBT komunity.
Žádná skupina lidí není stejná, a že jsou mezi stejnopohlavními páry lidé, kteří volí lidovce, snad překvapilo pouze novináře v Praze. Homosexualita byla, je a bude ve společnosti vždycky. A nechme na lidech, zda se k ní otevřeně přihlásí nebo ne. Je to jejich soukromí, do kterému je každému z nás víte co.
