Ahoj milí čtenáři, na stole se tetelí hrnek horkého čaje ve stylu anglického lorda, usedám k blogu a řadím pár myšlenek do občasníkových řádků. Na okně se nám promenáduje cizí kočka a ta naše za ní zevnitř vrčí ostošest. Je to k potrhání co umí to naše zvířátko za zvuky. To je fakt něco... Ještě, že není 6 ráno, což se občas stává... Název "nevánoční nespeciál" vlastně trochu charakterizuje můj nevztah k Vánočnímu děsu běsu. Nemám rád stádnost a nevím, proč by v prosinci mělo být všechno "Vánoční"... No a co u mě? Napůl spím. Zdá se mi sen. Je v něm hodně lidí a taky děda s babičkou co už dávno nežijí. Chápu to jako Vánoční návštěvu. Dělá mi to dobře. Oni jsou v tom snu staří asi jako když mi bylo 5, ale mně je v tom snu jako teď. Zajímavá disproporce. V tom snu mám hroznou žízeň a vrtá mi hlavou proč po deseti litrech vody se šťávou mám pořád takovou žízeň? Po nějaké době mi dochází, že je to proto, že jsem pořád v posteli, napůl spím a vlastně jsem se ještě nenapil. Bolí mě hlava. Jasně-kocovina. Belhám se do koupelny a chlemtám dychtivě vodu z kohoutku. Ulehám a ...probouzím se. S pohledem na mobil se mi pomalu vybavují věci ze včerejška a s lehkým zarděním si připomínám staré tolik porušované pravidlo-v opilosti moc neesemeskuj!!! Díky mému novému telefonu s funkcí archivace odeslaných zpráv naštěstí zjišťuji, že to není tak hrozný. I když upřímnost je to vždy syrová a nefiltrovaná... Teď už vstávám jakože doopravdy. Hodiny odbíjejí půl jedné.
Sbírám ze země kousky kouřem načichlých oděvů, automaticky stavím na kafe. Pohledem kolem si vybavuji, že jsem si včera dělal pizzu, kterou jsem zatímco jsem v mezičase šel mrknout na web málem spálil, protože jsem na ní zapomněl. Navzdory tomu byla skvěle propečená... Na zemi se válí papír od zbytku šunky co roztahala kočka, na stole prázdný talíř a hrnek od kafe. Když pustím televizi zjišťuji, že jsem se před usnutím koukal na Červenou Karkulku s krásnou Amandou Seyfried. No jo. Holt miluju upíry a vlkodlaky. Jsou to podobní tvorové pohybující se mezi okrajem a mimo společnost, stejně jako já... Řekl bych "zatracenci" ale tomu nevěřím protože to slovo je relativní k úhlu pohledu a vím, že každý má své místo... Jinýma očima zatracenec, jinýma požehnaný... Karkulka je fajn a animovaný vlkodlak je krásnej. To není jako Twillight, který považuju za komerční zpronevěru žánru a doufám, že jejich tvůrce kousne něco do zadku... Většina herců v Twillight se totiž tváří jako by se jim to už stalo... Slečny pozor, položte ty kameny!!!-nepíšu o nesympatiích k Robertu Pattinsonovi - píšu o filmu jako takovém... I když sorry, ale hrdinka Bella se fakt tváří jako by měla celou dobu s prominutím smeták v zadnici...
Ale zpět. Čtete-li dál, pokračujeme. Dokoukávám Karkulku a vyřizuji zmeškané hovory. Táta a máma. Tátovi zavolám později, protože se nechci bavit o tom, že se hrabu z kocoviny. Otce všeobecně většinou nenadchne synův nevázaně bujarý životní styl a já si o tom nechci povídat. Navíc potřebuji svých nekomunikativních 15-30 minut, než se probudím. Máma potřebuje přivézt akvarium pro našeho starého želváka. Dávám si tedy hodinu na "dopálení" zbytkového alkoholu a vyrážím.
A cestou přichází to zahloubání. Míjím dělníky co staví novostavbu v místech, kde jsme jezdili jako malí na kole. No jo. Developeři. Za cedulí Metrostav se skrývají počítám další tři zprostředkovací firmy-Ti kluci určitě nejsou z Metrostavu. Tři dny do Vánoc a oni makají v mrazu. Táta by řekl:"No co zima, tak se pořádně oblíkneš a budeš se hejbat". Je to pravda, ale táta je extrém-Sparťan. Nemyslím fotbalista, ale příslušník starověkého řeckého městského státu. Vzpomínám jak mě občas bral do práce a dělali jsme v mrazu hromosvodové svody na třináctipatrových sídlištních domech... Fajn zkušenost jak se vydělávají peníze. Často si jí při nějaké nespokojenosti sebereflexně připomínám...
Vánoce velkoměstského stylu nemám rád a považuji je za ukázku pekla. Zoufalí lidé co si půjčují na dárky, nevraživé pohledy, prodírání se zblblým davem u každé frekventovanější zastávky MHD, trapné halfplaybackové jakoževánoční vystoupení vyčpělých pseudocelebrit... Ono když téměř každoročně slyšíte okolo Vánoc u Anděla "a lidi pojďte s námi... Saxááánnooooo" tak mě už lechtá kolem žaludku... Jasně, je to příležitost a každý si chce z těch Vánoc taky něco urvat. Různorodými verzemi Vánočních hitů různých provedení, kompilací a kvalit...ale postrádajícího to základní. Upřímnost.
Já si ale představuji zasněžený les, jeden skromně nazdobený strom, hrstku lidí které mám rád, takový happening. Třeba z grogem v termosce, ale mimo všechen děs běs. Jen my, strom a ten DUCH Vánoc. Představuji si ho jako skomírajícího dědečka, kterému multiobchodní strategie ještě nedali tu poslední ránu z milosti-ale jen proto, že nemohly. Je totiž sice skomírající, ale ze své podstaty nesmrtelný. V mé "lesní představě" je zdravím kypící, mocný, laskavý a všeobjímající...
Potkávám lidi a stačí upřenější pohled do očí abyste poznali, jestli Vás vidí rádi či ne, nebo jestli odsypávají fráze typu "tak šťastný a veselý" nebo jestli Vám s upřímným pohledem a stiskem opravdu přejí všechno dobré. Ten druhý případ je ten, kdy si říkám, že to ještě s těmi Vánoci není ztracené. I když já jsem taky v těch přáních střídmý. Připadá mi to jako bych tím trochu říkal "tak teď Ti přeju když jsou ty Vánoce...". Protože lidem které mám rád přeji to nejlepší celoročně a věřím, že se snažím, aby to především CÍTILI. Nepotřebuji na to dlouhosáhlé projevy, reklamy ani Vánoce... Stisk ruky, upřímný pohled a něco jako "užij si to" by mělo stačit, ne?
Asi nejmarkantněji jsem ucítil ducha Vánoc v několika případech. Když jsem nedávno vyzvedával kombo u našeho basáka Stříbrňáka co mě pozval na kafe a v útulném malém bytečku s ním a jeho přítelkyní se najednou rozhostila hřejivá pohoda. Z velké části tím, že tam bydlí dva lidé co se mají rádi a jsou spolu rádi... Další kouzlo na mě "dýchlo" když jsem přijížděl ke zkušebně na sraz s kapelou, kde jsme nakládali aparáty a chystali jsme se na vystoupení pro firemní večírek s výletem za Humpolec, kde jsme si užili skvělou párty s noclehem... V autě při příjezdu a nakládání na parkovišti zněla stará kazeta s Elvisem (poslední dobou díky přesycení poslouchám raději dobové věci, klasiky s jiným soundem). No paráda.
Dále v mém bytečku, který jsem si z velké části "postavil" a je víceméně dle mých představ, v mém "půdním atelieru" který už také pomalu "dostavuji". A včera.
Nevím jak to vzniklo, ani kdo komu zavolal a najednou jsme seděli v útulné hospodě s fajn lidmi. Pak v jiné hospodě kde byli další fajn kamarádi a blízcí lidé. Strávili jsme tak "Tekutého kapříka" a bylo to smysluplné.
Data jsme moc nezkoumali ale skvělá zpráva byla z 12.12.12 kdy ohlásila comeback kapela Lucie, která je pro mě jedna z nejlepších co kdy Čechy měly. To jsou nefalšovaní praví poctiví muzikanti a tak se těším i na ten nastavený kontrast proti dnešním vyumělkovaným nagelovaným partičkám co touží po rychlé slávě, prachách, ale s hudbou už to není tak upřímné... Proto je to asi často na jedno použití... Rock'n'roll je totiž životní filosofie a styl... A prachy a sláva je pouze PROSTŘEDEK k tomu dělat dobře hudbu o kterou jde především...
Doufám, že to vyjde a David Koller pokřtí mojí druhou desku... Přemýšlím o tom už dlouho, tak snad i po comebacku Lucie bude stejně dostupný a přístupný jako doposud :)...
Se zvukařem Honzou Šafaříkem s firmy Audiopro jsme se bavili o tom co asi může být 21.12.12 okolo třetí hodiny. No a Honza to v podstatě vystihl. Říkal:"To vím naprosto přesně-půjdu na oběd!". Tak asi tak nějak.
Takže Bolku, Vánoce, dárečky, dudlajdá... No prostě si to užijte, kašlete na dárky a nasávejte hřejivou vroucnost a energii s tím, že prostě jen tak budete s lidmi se kterými Vám dělá dobře být... Halejuja...
Držte si klobouky a mějte se rock'n'rollově...
H.
