Backstage Blog - Hollywoodští Bídníci

Nedávno jsem četl od kolegyně bloggerky pojednání, kde se přikláněla k překladu "Ubožáci". Já se tomuto názvu bráním, protože toto mi apriori evokuje člověka morálního bahna. Pokud by měl být název "Ubožáci" musel by být film více o lidech jako byli ve filmu třeba Tenartierovi, kteří jsou toho slova synonymem. Další hlavní hrdinové jsou zmítáni krutostí bídného osoudu a slovo Bídníci mi proto přijde velmi výstižné nuzností, avšak zdaleka nikoli charakterem...

O avízovaném zpracování jsem věděl dlouho dopředu. Nejen, že jsem jako fanoušek Hugh Jackmana slyšel řeči, že on má ztvárnit Valejana. Paradoxně mi to nedávno připomněl můj známý Josef Štágr, muzikálový zpěvák co byl shodou okolností nominován na Thálii za výkon v roli Javerta v české muzikálové verzi Bídníků... Vítal jsem to. Protože, díky tomu, že Jackmana sleduji vím, že je nejen herecky, ale i pěvecky skvělý. Přátelství Jackmana s dalším mým oblíbencem, muzikantem Richardem Marxem, mi umožnilo zvědět o něm více. Mimoto jsem měl tu čest vidět jeho práci doslova z pár metrů, když jsem si přivydělával jako komparzista na filmu Van Helsing a točili jsme v Kunraticích u Prahy. Pamatuji si na toho milého chlapíka "se kterým" jsme točili pár scén, kdy vesnici napadnou upíři.... A neměl jsem tehdy tušení, že si ho brzy velmi oblíbím. Vlastně jsem tehdy byl také trochu Bídník, co se válel za pár stovek v erárním kostýmu nevábného odéru, v bahně, v mrazivém dubnovém počasí roku 2003... Díky tomu mám ale tenhle skvělý zážitek a mnohokrát jsem viděl zákulisí filmové produkce, která mě velmi přitahuje a baví. Nuže, k filmu.

V mé skořápce a při způsobu a nátuře si občas "dávkuji" emoce a odkládám je. Tušil jsem, že film jako je tento, se mnou "zamává". Nejen kvůli tomu, že si pobrečím v kině a budu doufat v dostatečnou tmu, abych si nepřipadal hloupě, ale kvůli skvostné hudbě a silnému lidskému příběhu. Výkony protagonistů mě však totálně odzbrojily a já po konci filmu chvíli nebyl schopen slova.

Ano, mohu sice u Hugha zmínit lehoulinkou výčitku jakou byl příliš "muzikálový zpěv" s hromadou zbytečného vibrata, zbytečně zahalující přirozený projev, ale na herce je to s přehledem výkon profesionálního zpěváka. Čistý, příjemný tenor, kterému dílo dává vyniknout přímo v tryskání barev a emocí. Takovou výsostnou kvalitu jsem nečekal. Jeho výrazu, zpěvu a herectví věříte každičké slovo.

Překvapením byla i Anne Hathaway a ještě větším Russel Crowe jako Javert s podmanivým, čistým barytonem. Scéna Anne Hathaway s árií "I Dreamed A Dream" je jedna z nejpůsobivějším - to byl asi první útok na slzné kanálky. Samantha Barks v roli Eponine rovněž předvedla výkon, z jehož syrovosti a opravdovosti běhal mráz po zádech a právem se stala jedním z čerstvých objevů.

Na film jsem šel v rozpoložení, kterému říkám chlapská menstruace. Můj momentálně velmi izolovaný život mimo přátele, při spoustě práce, kterou jsem musel dotáhnout do konce abych začal další a která se jeví zatím bez většího efektu, vrásky mých blízkých, které mi nemilosrdně ukazují, že čas posouvá svojí bárku a je mu jedno, jestli člověk stihl co chtěl, či ne. Podrážděná lítost ze zvůle mocných, kteří mění a nechávají zmizet věci, které jsme znali. Časté hlodavé otázky, které i při síle vůle a praktikování pozitivního myšlení občas škvírkou prolezou s nutkavou otázkou má-li to vlastně na světě smysl? Cesta metrem, kdy máte pramalou šanci zahlédnou v tváři milý výraz či vlídnost. Nekonečná zima která ignoruje kalendář a nedopřává zkoušené zemi alespoň to základní-paprsky slunce které podpoří naději v duši... Film tedy uhodil přímo hřebík na hlavičku.

Titul Bídníci by mohl být takovým odrazem naší společnosti. I když při pohledu na nuznost, v jaké postavy žily, bychom se při příměru museli zastydět, protože většina z nás žije proti nim v blahobytu. I když vláda je tam i zde synonymem zvůle, zločinnosti, útlaku a zlodějny... Stejně hořká a nadčasová byla i ukázka nejednoty, kdy se remcající lidé v osudné chvíli nepřipojili k barikádám, odvrátili zraky, zalezli a nechali studenty, či mladíky, co se brali za jejich věc, na barikádě rozstřílet vojáky...

Příběh Jeana Valejana, člověka, který bojoval s nepřízní osudu, příběh nekonečně dobrého a nesobeckého člověka, kterého nezlomil osud a naopak po všem co prožil byl schopen dávat, člověka plného dobroty a soucitu, je strhující a nadčasový. Pokud bych měl být věřící ve smyslu církve, tohle by byla moje definice sebeobětování se a tohle by byl dostatečný důvod, prohlásit někoho za svatého.

Stačí mi na to, abych byl člověk a hluboce zapřemýšlel jak je možné že člověk co zkusil tolik příkoří, to mohl snést, nezahořknout mstou světu a naopak zůstat tak neskutečně dobrý. Hugh Jackman vše ztvárnil mistrovsky, on prostě žil tou postavou.

V dalším se musím připojit v pochvale na Helen Bonham Carter a Saschu Baron Cohena jakožto manželé Thénardierovi. Lidi co mění kabát a vychytrale se na úkor jiných přiživují v každé době a čest je slovo, o které asi nikdy ani vzdáleně nezavadili. Jsou bravůrně hnusní - oni jsou právě tím ztvárněním toho, co mi evokuje slovo "Ubožáci" - lidé bez morální hodnoty, cti, svědomí, smyslu pro dobro. Národnost je irelevantní, takoví lidé mohou být více či měně všude. "Lidé" ubozí absencí jakéhokoliv elementárního lidství, úrovně, noblesy, cti a šlechetnosti - prostě nelidský sliz...

Dokonalosti přispěl i revoluční způsob natáčení - tedy to, že herci byly snímáni mikrofony při hraní a zpívalo se rovnou, naživo při natáčení. Žádné, či možná minimální postsynchrony. Vše reálně, tak jak to vidíme. Samozřejmě, technologie dnes umožňují leccos upravit, ale základ tam musí být a já vím, jak Hugh Jackman zpívá, že tam není co upravovat... Tady přichází na místo pokora. Já nevím, je-li to tím, že zraju (používám to raději než "stárnu") ale čím dál tím víc se klaním dobrým věcem a jsem za ně více a více vděčný. Možná proto, že je jich u nás špetka, tak zoufale málo. Nevěřím, že by důstojného výkonu ve stínu filmu nebyli schopni čeští interpreti - ale rozhodně by to nebyli Ti, které nám naše slavná "média" prezentují jako "celebrity". V díle jako tohle, je místo pouze pro ty opravdové. Ruku v ruce s famózními výkony kterým lze věřit každičké slovo, s každou drobnou nuancí, jdou fantastické herecké výkony.

Zaplatil jsem 120 kč za lístek v malém kině Atlas a bylo to zadarmo. Zarděl jsem se při pomyšlení, že bych si - kvůli nechuti být v kině a riskovat rušení ze strany ignorantů co si přišli do kina pokecat - film třeba půjčil či stáhl... Kvalitní věci je třeba oceňovat, symbolicky, pochvalou či penězi a mých 240,- za 2 osoby budiž tak bráno jako symbolické poděkování za to, že jsem mohl shlédnout...jedním slovem...veledílo. Pocit smutku nad tím, že pravděpodobně nebudu mít možnost účastnit se někdy takovéto produkce, pocit štěstí nad tím, že se to některým hercům poštěstilo a radost z toho, že jejich ovace jsou naprosto, naprosto oprávněné. Zatím si nedovedu představit, že by tuto muzikálovou předlohu mohl někdo uchopit a ztvárnit lépe... Mrzí mě jen, že Hugh neproměnil nominaci na Oscara, kterého mu "vyfoukl" Daniel Day Lewis. Budu se muset jít podívat za co - ne proto, že bych nevěděl, že Day Lewis je skvělý herec, ale chci vidět, co přišlo porotě lepší... Protože pokud by to bylo srovnatelné s Jackmanovým výkonem, musí to být rovněž skvostné. Náplastí je pro mě alespoň Oscar pro Anne Hathaway za vedlejší roli Fantine.

A opět vzpomínám na toho chlapíka, co střílel proti kamerám z kuše v Kunraticích, na jeho milý projev, fandím mu a mám radost sledovat, jak svými výkony překvapuje svět a delá radost svým fandům. Stejně jako před časem Fantom Opery, tohle bylo opravdu něco. Skvělé zpracování skvělého materiálu. Na světě stále jsou věci za které stojí na něm zůstat a obdivovat dílo, které muselo přijít odněkud z nebe...