Pověrčivost versus rozum

Žijeme v době vědy a rozumu. Tak jak je možné, že se při pohledu na kominíka zuřivě chytám za knoflík na bundě a běžím si na něj sáhnout??!

Ve světě vyspělé vědy, inťošů, kteří zasvětili své životy zázraku jménem počítač a domácích robotů, kteří se od nás jednou možná ani nebudou lišit, je pověrčivost něčím tak trochu neuvěřitelným. Je to důkaz toho, že přestože hmatatelná magie a kouzla neexistují, mnoho lidí je schopno věřit věcem, které dost dobře zdravým rozumem vysvětlit nelze.

Už jen ona tajuplná číslovka 3 je doslova nabitá „magickou energií", jak by řekli novodobí čarodějové. Vždyť máme tři kouzelná přání, přestože někdy nemusí vyjít tak, jak by si dotyčný plánoval. Nad postýlkou narozených dětí stojí tři sudičky, které předpovídají Osud. Pro prince z pohádek byly připraveny vždy tři úkoly, pokud chtěli získat svou vyvolenou a zároveň byli ze tří bratrů (a princezny ze tří sester). Dokonce i Drákula měl tři nevěsty a k potěšení věřících, máme tady slavnou Svatou trojici.

Trojka je perfektní číslo do sportky a co teprve sedmička, která se hodí k datu svatby? Ale pozor, aby jich nebylo moc. Sedmička má tvar kosy a to pro některé neznamená nic dobrého. A co teprve tři šestky nebo snad pátek třináctého, kdy někteří lidé raději ani nejdou do práce a studenti mají přichystanou výmluvu, proč by bylo nejlepší dnes raději nezkoušet.

Jak je tedy možné, že dnes, ve světě racionality a zdravého rozumu, se úzkostlivě staráme o zrcadla, abychom je nerozbili, schováváme si do peněženek čtyřlístky a všemožně se snažíme nešlápnout na víko od kanálu? Je jisté, že mnoho lidí tyto zvláštnůstky vybočující z normálu nechávají chladnými, ale upřímně řečeno, těch druhých je mnohem víc. Těch, kteří věří, že jim čtyřlístek přinese štěstí a černá kočka přeběhnuvší přes cestu neodvratitelnou smůlu.

Strašidla (samozřejmě) neexistují, a už vůbec ne víly a skřítci a jak někdo říká „všemožná havěť z pohádek". Ale kdoví? Tohle nám stejně nezabrání věšet si nad dveře podkovy a při pohledu na padající hvězdu si něco vroucně přát. Protože pro někoho je to jen létavice, ale pro nás pověrčivé je to prostě padající přání.

Ze světa, z něhož pomalu mizí staré dobré pohádky a děti vyrůstají na počítačových hrách a televizi, která ne vždy přináší ponaučení, by pověrčivost zmizet neměla. Tak trošku nás pořád udržuje bdělé a dává nám pocit, že ne vše je jen v našich rukou a v rukou našeho okolí. Myslím, že spoléhat se i na tak drobnou a něžnou věc jako je čtyřlístek, je na jednu stranu možná naivní, na stranu druhou to však dává naději, že se člověk přece jen nemusí nutně utopit v záplavě high technologie a věřit jen tomu, co si může ohmatat a rozebrat.

Pověrčivost půjde ruku v ruce s lidstvem. Bude mít různé podoby. Ale dokud bude, i z toho největšího pragmatika a realisty může být ve skrytu duše velký snílek.