Jak ztratit...

10. listopadu 2010

všechno, co člověk kdysi měla a náhle... už není více než nic, to zvláštní a nehmotné

Ztraceni jsme

jako v nějakém divném světě

který nám nebyl dán

tys miloval řád

a já byla šílená

Já jsem tě ztratila

protože jsem to chtěla

byl jsi všechno

co jsem si přála

ale tehdy jsem nevěděla

teď jsi pryč

Všechno utichlo

a já nemám klíč

to málo co zbylo

zaniklo

Tak vzácné

tak mocné

Nic mi nezůstalo

a tys šel

cestou, kterou neznám

jak zvláštní je svět

Nechala jsem tě odejít

Měla jsem tě zadržet

měla jsem ti říct

že bez tebe v tomhle životě

nedokážu žít

Jak malicherná

zdám se být

Jsem pořád tak stejná

teď jen vzpomínám

a nic víc

Autor: Vendula Výstrková | středa 10.11.2010 17:00 | karma článku: 7,00 | přečteno: 814x

Zvyšte článku karmu!

Do jednací síně jsem vstoupila v brzkém ránu. Jakmile jsem za sebou zavřela dveře, svět zůstal tam venku. Odsud nebylo kam utéct, jediné, co mi zůstalo, byla povinnost k práci. Jednací síně nemají okna. Jsou moderní, vyložená dřevem a navozují pocit tísně. Jste v nich odříznutí od všeho a jediná realita je soud.

31.7.2014 v 18:20 | Karma: 8,11 | Přečteno: 275x | Diskuse | Letní povídka

Vendula Výstrková

Definice tmy

Pod rouškou noci hraje svou hru tma a člověk. Probudil jsem se a mé oči neviděly nic. Můj pokoj tonul v temnotě daleké svítání a okno zatažené závěsy bylo mým věznitelem. Na kratičkou chvíli jsem to „nic“ pocítil intenzivně na svém těle. Zcela naplňovalo prostor a nedávalo mi jedinou šanci na únik. Pro tvora, který se zve člověkem a který ve tmě téměř nevidí, je tento okamžik okamžikem naprostého odloučení od všeho, co je v denním světle přirozené.

27.7.2011 v 12:33 | Karma: 6,65 | Přečteno: 952x | Diskuse | Ostatní

Vendula Výstrková

Snivcův monolog Tobě

Jsou tři hodiny ráno. Můj spánek je čím dál kratší. Někdo spolkl kus z něj. Někdo ho žere, zatímco bdím a nevšímám si toho. Pamatuješ, když jsme bděli spolu? To ještě mělo smysl.

15.7.2011 v 14:20 | Karma: 6,35 | Přečteno: 532x | Diskuse | Ostatní