Sonda do hlubin bruselovy duše

Parafráze na starší český film v nadpisu článku tu není náhodou. I zde, ve věcech kolem unie, mi vše připadá tak nějak studentsky recesisticky. Nemůže to být míněno vážně, poněvadž by Kocourkovští bledli závistí. Zamyslete se se mnou v krátké úvaze, k níž jsem došel po několikaleté praktické zkušenosti života v superstátě budoucnosti, nejdokonalejším ze všech dosavadních státních zřízeních. Předesílám, že ke vstupu do tohoto spolku (už Pastorův děda pravil, že spolky jsou pro lumpy...něco pravdy na tom asi bude) jsem nakloněn nebyl a znám pouze tři občany ze svého okolí, kteří hlasovali pro. Jistě by dnes rádi vzali svůj hlas zpět, teď, když prokoukli a nejsou již dětmi.

Za všechno může to máslo. Ptáte se, proč máslo? Ano, jeho cena se vyšplhala k neuvěřitelným 30 kč i víc a já jsem nucen mazat na chleba margarín. To mě namíchlo a začal jsem dumat. Proč je tak drahé, když máme ještě v blahé paměti nařízení a pokuty, co se na nás valily ze sídla organizace (chtělo se mi říct RVHP, ovšem ta se jeví v dnešním světle jako osvícená a promyšlená do všech detailů) ohledně nadprodukce mléka. Ani trochu mě neuklidňuje, že Poláci dostali flastr řádově větší. Naletěli podobně. A pro mě to byla ta pověstná kapka, co přetekla přes pohár eurotrpělivosti.

Stejné to bylo s vinnou révou. Měl jsem za to, že volný trh, který hlásali liberální ekonomové po převratu v devětaosmdesátém, nebude ovlivněn plánováním, kterému se tak hlasitě vysmívali, jakožto přežitku z dob reálného socialismu a ejhle, vinař musí počkat, až co mu bruselští dovolí. No, malý moravský člověk nelenil a nasázel, kam to šlo. Krátce před vstupem vinohrady rostly, jak houby po dešti. Co s moštem, to vinařům došlo až letos, kdy konečně začalo pěkně rodit. Takže, co nesežrali špačci, to se vyvezlo na kompost, za rok se uvidí. Třeba bude neúroda ve Španělsku.

Za totality koloval takový vtip, že zdražení potravin je kompenzováno slevněním lokomotiv. Tak to je tedˇ jinak. Zdražení čehokoliv například v Řecku je kompenzováno vyšším zdražením skoro všeho např. u nás. Inu trh je propojený a ceny jsou evropské. Škoda, že platy zůstaly naše. Žehrají na ně od doktorů přes piloty po zemědělce téměř všichni. Tak na tom asi něco bude.

Pak jsou tu ty věčné výměny všech možných průkazů. Byrokrat v Bruselu vymyslí, 300 miliónů lidí skáče. Což o to, nakonec obnovím i já, ale kdyby to už bylo důsledné a napořád. Například růžový řidičák platil desítky let a co na něm bylo tak špatného? Přehledný (sice o něco větší, zase se tak lehce neztratil), bylo kam dopisovat, přepisovat... A to mám obavy, že po vánocích přijdou na paškál pasy. Vždyť budeme v tom šengenském prostoru!

Malinko naťuknu školství. Jeden velký problém, co sice nehrozí obrovitou katastrofou, ale pozvolnou katastrůvkou, která se ukáže až léty. Hlavně u nás. Každému je myslím jasné, že ta očividná benevolence k výchově dětí a mládeže nemůže dopadnout jinak, než pěkným průserem.

Začátkem tohoto roku nás ovšem vyděsily zvěsti, že se bude v resortu školství propouštět. Nastoupil nový ministerský předseda, tak hupky šupky, zeštíhlíme stavy na školách, tam nemají páky na odpor a národ jim má stejně za zlé dva měsíce prázdnin (důvod, proč s nimi nikdy nesdílí solidaritu, jako například se zavalenými havíři v době nedávno minulé; koho by ty dva měsíce učili, nad tím se lidé málokdy zamyslí). Moc učitelů? Což o to, stačilo by nepodepsat smlouvy s desetitisíci důchodci na částečný úvazek a basta. Ale v tom je právě zakopaný pes. Nemám nic proti pracujícím důchodcům, znám spousty skvělých kantorů a nevyužít jejich zkušenosti by byl hřích. Naopak, počet žáků ve třídách se musí zmenšit. Jeden z mála momentů, kde bychom si měli vzít z těch tzv. vyspělých zemí příklad.

To jsem malinko odbočil. Ovšem ne tak docela. Převzdělanost v zemích unie je známá a i u nás vysoké školství kolabuje nedostatkem peněz. Následuje úkaz, kdy vysokoškoláci berou práci středoškolákům, středoškoláci vyučeným... Proč platit z veřejných financí armády právníků a filozofů, doktorů, co jdou po škole za lepšími podmínkami do vedlejších zemí, v otevřené Evropě to není problém. Je to pořád ještě kacířský názor, ale vzdělání je osobní investice, tak ať student investuje a vezme si úvěr, jako každý druhý (systém stipendií pro méně majetné fungoval již ve středověku). Neznám mnoho podnikatelů, co by jim stát dal bianco finance. I v tomto směru dovede Unie štědře rozhazovat.

Samostatnou kapitolou jsou ty pověstné unijní předpisy. Je mi jasné, že původní záměr tvůrců zakladatelů byl nakrásně dobrý a chvályhodný, ale v praxi je to, neřkuli zmatek, tak pěkný kabaret. Kdekdo, zejména úředníci na různých stupních důležitosti, je používají jako zaklínadlo a otravují život na všech frontách. Nemluvím o naprostých nesmyslech (označení rumu, balení koblih, tvarůžky, u Slováků brynza), ale o zcela praktických záležitostech, jako jsou například toalety. V jednom okamžiku musely české retaurace vybavit tyto místnůstky bezdotykovými bateriemi. Inu, taková baterie je pěkná věc, ale ti poturčení úředníci je museli mít i v úplně nových zkolaudovaných provozech a vyžadovali na majitelích stále nové a nové investice - samozřejmě, že u mytí rukou to neskončilo. Statisíce zbytečností, bez vyjímky. Navštívil jsem v této době jednu zkušenější zemi a záchodky tam byly vybaveny starým dobrým kohoutkem (Vídeň, kafehaus Goga, silvestr loňského roku). A bez teplé vody!

Nezaměstnanost. Když už jednou spočítali, že supermarket, který zaměstná 1700 lidí, vezme práci 2100 lidem z malých obchůdků... Nad tím by se přeci selský rozum zamyslel. Pokud mám v regionu deset procent lidí bez práce, tak ty živnostníky musím podpořit. A ne je likvidovat podporou nadnárodních korporací (i daňově prázdniny dostanou) zosobněných třeba těmi zmíněnými obludnými nákupními centry. Pravda je, že v Unii jsou si některé státy rovnější než jiné. Konkrétně Němci, Rakušané a další si vymínili vyjímku, co se týká zaměstnávání pracantů z přidružených zemí. Pochopitelně, francouzskému instalatérovi by se nelíbilo, že přišel o práci kvůli Polákovi (když mazali med kolem huby, o tomhle se nezmínili).

Je paradoxem, že nejznámějším kritikem unie u nás je pan Václav K. z hradu. Tento profesor a příležitostný architekt (Když bude třeba, půjde stavbu nové národní knihovny ve tvaru slizu bránit vlastním tělem, připoután řetězy. Škoda, že stejnou metodu nepoužil v dobách, kdy kolem našich malebných měst rostly různé patvary megaobchodů...), ekolog (známé je jeho ztrapňování se v samotném sídle OSN, kde hlásal, že globální oteplování neexistuje, ekologické organizace jsou teroristi a podobné bláboly, v čase, kdy už každý školák ví, že je za pět minut dvanáct nebo spíš pět minut po dvanácté), ekonom (klondajk - rozumněj kupónová privatizace počátkem devadesátých let - je výtvor jeho týmu) a doživotní čestný předseda, zůstal v boji osamocen. Zpočátku ještě kritizovali komunisté, ale i ti brzy pochopili, že z členství něco můžou urvat pro sebe. A není to zanedbatelné sousto, když uvážíme platy europoslanců a jiných eurobyrokratů, sedících porůznu tu v Belgii, tu v Praze. I oni jich tam už dosadili dost.

Pro dnešek stačí. Příspěvek je povrchní a chaotický, jako ta squadra, o které je řeč. Však v tom byl taky záměr, navíc nepotřebuji nikoho poučovat, nejsem sám, kdo prohlédl.

P.S.: Musím si pospíšit se zveřejněním článku neb jsem se dnes v jednom bůlvárním plátku s celostátní působností dočetl, že máslo dosáhlo hranice 40,- kč.