Slet bubeníků

Slet bubeníků, 9. ročník Brno, Favál music cirkus, 18.11. 2010   Strhující nástup s představením všech sedmi protagonistů se vyvedl. Sierraleonská roztleskávací obdoba fotbalovo - hokejové „pojďme hoši, pojďme do toho“ nenechala v sále nikoho na pochybách, že tento večer se bude tančit všude, zabrala. Pavel Fajt opět přivezl do Brna vynikající muzikanty – vesměs bubeníky a perkusisty - z různých končin světa.

Vůbec se nenaplnily obavy hlavní duše celého projektu, které posluchačům avízoval v jednom krátkém vtipném vstupu uprostřed koncertu, že jsou jako kapela málo sehraní a aranže nedopilované… tři dny je podle něj málo. Nebylo to znát. Z koncertu jsem měl sice smíšené pocity, ale budu spíše chválit.

Letka:

Alex Papas, Řecko

Nenadchl mě. Od něj jsem čekal mnohem víc. Navíc chvílemi ukázal, že má potenciál být hvězdou a nejen nahrávačem (a přihrávačem – házení štěrchátek po sobě s Milošem Vacíkem mě opravdu neoslnilo).

  
Bob Aves, Manila

Famózní jazzman z Filipín, hráč na malou kytaru či mandolínu (napočítal jsem 14 strun), bez debat hvězda večera. Šmrdlal si jen tak nenápadně v pozadí, tón vedle tónu, ale když to rozbalil, děly se věci. To šmrdlání nemyslím hanlivě, naopak. Skladby, ve kterých hrál byly ty nejlepší z celého programu, hlavou mi probleskly vzpomínky na velikány asijské hudby, v čele s Ravi Shankarem. Jen s tím rozdílem, že tady v brněnském klubu nepanoval takový klid a mír, jako u zmíněných mistrů.

Ephraim Goldin, Praha

Líbil se mi, na afričana působil neobvykle skromným dojmem, uhlazenou hrou na nekonečnou plejádu bubnů, bubínků a kovových otloukátek… Říkal jsem si, že klidně mohl zpívat ve více skladbách.

Grace Nono, Manila

Jak zahlásil překladatel Fajt, zpívala drobounká filipínka převážně motlitby a podle toho to také vypadalo. Skladby byly téměř totožné, pouze s malými odchylkami, výraz jednotvárný, chvílemi nudný. Tahle paní nenechala žádný dojem a jsem si jist, že nebudu pátrat po jejich nahrávkách. U ní platí shodně, co jsem napsal o Papasovi: rozhodně má na víc!

 
Kenny Grohowski, New York

Mladý američan byl jednou z hvězd večera. Příjemný projev i zjev, virtuózní hra na nástroj, byl Pavlovi zdatným sekundantem, žák se přiblížil svému učitelovi. Velká pochvala.

Miloš Vacík, Praha

Naopak rozevlátý, pomalovaný válečník Vacík se mi moc nezamlouval. Mnoho zbytečných gest, rozmachů rukama, rozsáhlé otáčení paličkami směřující až k žonglování, poklus mezi tunou bubenických pomůcek…(favál music cirkus, že by?)

Pavel Fajt, Brno

Hlavní organizátor akce a neúnavný hledač talentů. Propojování hudebních žánrů nejvyšší kvality. Co říct víc? Díky.

         Zmíním se o jedné skladbě, nestihl jsem název, přivezl jí prý Alex Papas z Kuby. Jedna z nejlepších celého večera. Hudbu karibské oblasti miluji, kubánskou obzvlášť. Takže paráda. Ale proč do ní ke konci napasovali africké rytmy, to mi zůstává záhadou? Naprosto ji rozbili a pohřbili pěkný dojem. Vím, že Slet bubeníků je setkávání hudebníků z různých končin, míchání žánrů, ale troufám si říct, že tohle se nepovedlo.

Navíc, kdy už si muzikanti z oblastí střední Evropy a blízkého okolí uvědomí, že není třeba donekonečna prodlužovat délku své produkce, k ničemu to nevede a zážitek není o nic větší. To už zjistil samotný Janáček, že hodina a půl až dvě hodiny bohatě stačí. Tří, čtyřhodinové opery jsou vzdálená minulost, dnešní člověk nedovede vstřebat víc. Několik posledních skladeb se mi zdálo, že tahají až z paty a naprosto dochází šťáva neboli energie. Nejvíc to samozřejmě dopadlo na tanečníky v sále, k půlnoci se už jen tak ploužili setrvačností (Koně se také střílejí…).

Poznámka k místu konání akce. Klub Favál music cirkus. Neznám to zde, byl jsem tu poprvé. Srovnávám-li s podobně dramaturgicky zaměřeným klubem Fléda, vychází tenhle jako jednooký vítěz. Jednooký? Periferie města by nebylo zdaleka to nejhorší, umístění v útrobách velodromu taky nevadí, zvláště když je předpoklad, že se v noci nebudou na oválu prohánět sprinteři. Ale nějak mi nesedí design jmenovaných klubů, jakási omšelost a všudypřítomný zápach travky. Stýskám si – zlatá Stodolní… 

Tolik koncert v Brně.