Pěkná historka z reálného kapitalismu.

Odehrála se minulý týden ve Znojmě a je příznačná době, ve které žijeme. Nic si nenalhávejme, lidského v ní zůstalo jen velmi málo. To z příběhu poznáte sami.

Paní Milena J. má malou živnost, pedikúru, která jí slouží pouze k tomu, aby nevystávala zcela zbytečně frontu na Úřadu práce na náměstí Svobody, práci tam stejně nesežene. Výdělek sotva stačí na pokrytí nákladů, většina lidí z oboru přesně ví, o čem píšu. Je to podobné u spousty profesí, dnešní světová krize dolehla docela krutě. Ale nefňukám, pojďme k příběhu.

V úterý přišla do provozovny mladá pohledná slečna a žádala po paní Mileně J., zda by ji objednala na příští týden.

„Ne, neobjednávám. Jak kdo přijde na řadu, beru postupně jednoho po druhém“, však dobře za ta léta ví, že žádné fronty nehrozí, natož přemíra zákazníků.

Slečna trvala na svém a chtěla objednat. Byla neodbytná, posléze až otravná. Což naše milá duše nevydržela a skutečně přislíbila slečnu objednat na příští týden ve středu, v jedenáct hodin dopoledne.

Dobrá tedy, zákaznici vyhověla a v domnění, že bude klid se začetla do Apetítu, kde hledala recepturu na sobotní malou rodinnou oslavu. Zaujaly jí velikonoční sušenky z lineckého těsta a čokoládové bonbóny. Ale jak tak v poklidu četla, všimla si, že slečna neodchází a vytahuje z tašky hromady fasciklů a šanonů, co to znamená?

„Paní J., jsem inspektorka ČOI a ve vaší provozovně zrovna došlo k porušení předpisů a vyhlášky, bla, bla…“, mávala slavnostně průkazkou obchodní inspekce s radostí malého dítěte, které na pouti dostalo od maminky cukrovou vatu.

Milena zalapala po dechu a než se stačila vzpamatovat, měla vypsanou stvrzenku s pokutou 1000,- Kč.

„Ukažte mi všechny doklady, knihy, účtenky, je to závažné…když nebudete platit…správní řízení…pokud objednáváte klienty, musíte vést Knihu objednávek…“

Bylo toho mnohem víc, ale nebudu to napínat, Milena podlehla tomuto podlému jednání a vysolila na pult hrst zmačkaných bankovek, tohle mi nestojí za hádání a trable někde v Brně na úřadě.

„A dalších 1000,- za úkon a vypsání všech těch formulářů…“

Když mi tuhle nehoráznost večer kamarádka vyprávěla, ještě měla v očích slzy a se slovy: „Vždyť musela vidět, že jsem si za tento týden vydělala 300 korun…“ odcházela.

A já přemýšlím, jak může tahle úřednice a hyena v lidské podobě večer usínat. Asi ji uklidňuje vědomí, že zákon a předpisy je to, o co na tomhle světě jde. Nemyslím si to. Mnohem důležitější je člověk a ten má být na prvním místě.

Hezký den.